Více francouzštiny a méně stereotypů. Třetí řada seriálu Emily v Paříži mohla být nejlepší, ale závěr připomíná telenovelu
Seriál Emily v Paříži je proslulý svým ideálním načasováním – v říjnu 2020 posloužil jako únik z covidové reality a nyní se již po druhé v řadě stal alternativou k okoukaným vánočním pohádkám. Jenže je pořád co sledovat?
Recenze obsahuje spoilery.
Scenárista Darren Star po svých zkušenostech z kultovních projektů jako Sex ve městě nebo Beverly Hills 90210 už zná přesný recept, jak přilákat diváky k romantickému seriálu s prvky dramatu a komedie. Herecké obsazení s alespoň trochou chemie, trés chic móda a panoramatické záběry nejkrásnějších částí města jsou jen některé z typických ingrediencí.
Mezi další důležité kroky však patří udržení sledovanosti. A přestože Emily v Paříži po předvánoční premiéře vystřelila na první místo seriálových trendů na Netflixu, důvodem je spíše „město lásky“ než už dosti problematická seriálová hlavní hrdinka.
Herečka Lily Collins, známá především z filmů S láskou či Rosie a Mank, se s Emily může částečně ztotožnit – pro obě jsou vztahy i práce stejně důležité. Tento balanc ale narušuje jiný povahový rys její postavy. Dokonce i sám Darren Star pro Time přiznal, že Emily se snaží se všemi vyjít a být zadobře, což se jí někdy vymstí.
V tomto případě na to doplácejí i diváci. Ti totiž mohou mít pocit, že od chvíle, kdy se nadějná marketérka přestěhovala z Chicaga do Paříže, sledují stále stejnou zápletku, jen s malými obměnami.
Na konci druhé série se Emily ocitla před dvěma zásadními
