Z deníku toaletářky i jedenáctiletého školáka. Úskalí současné práce odhaluje půvabná publikace Pracovat
Osvěžujícím stylem a čtenářsky vstřícně napsaná kniha Pracovat socioložky Kateřiny Nedbálkové odhaluje nástrahy i přednosti pracovního procesu v dnešní době. A je to mnohem zábavnější čtení, než byste čekali.
Prostřednictvím deseti bezprostředně vedených rozhovorů autorka proniká do různorodých pracovních prostředí. Často jde o prostředí práce přehlížené či jinak marginalizované. Jako v případě druhé kapitoly, pojaté jako výsek z deníků toaletářky Milady. Text z deníků ponecháváme v autentické podobě, včetně možných gramatických a stylististických chyb.
Sobota 8. 7., 10 hodin. Přiběhla mladá paní v jiném stavu, hrozně rozčilená, že v celém Brně není WC, a když je, tak je zavřeno. Nás že nemohla nalézt, že už má ze zadržování křeče. Řekla jsem jí, proč se na mě zlobí, že já mám otevřeno.
11/7 8.30. přišel první zákazník – pán, a řekl, že je to zde velice pěkné, ale abychom to přestěhovaly k Jakubovi, že tam to bylo šikovné místo.
21. 7. 9.45. Přišel mladík 20 let, nezaplatil, šel na pisoár, na moji výzvu, že se platí, vyndal hrst korun, ale pro mě vybral 10 × 10 haléřů a řekl mi, abych podruhé alespoň zabučela.
29. července – sobota. Přišla jsem na směnu za Ditu. Jarka mi vytkla, že všechny mísy jsou zaneřáděné, podělané, sama jsem na č. 1 u žen umyla ihned mísu od hoven. Jak se to stalo? Osobně jsem
