Média ve službách nového světového řádu: jak Komunistická strana Číny ohýbá novináře napříč kontinenty
176. příčka z celkových 180: takové místo zaujímá Čína na Indexu svobody tisku Reportérů bez hranic (RSF). Rozsáhlá zpráva RSF teď popsala, jak režim Komunistické strany Číny nutí svoji vizi „nového mediálního světového pořádku“ novinářům a publiku nejen v Číně, ale napříč celým světem. Pomáhají síla, dezinformace a šikovné PR za opravdu hodně peněz.
Li Cchung-ťün vstoupil do Komunistické strany Číny v roce 1983. Dva roky nato obhájil doktorát z čínské literatury. Obojí mu dobře posloužilo v další kariéře: na přelomu tisíciletí to dotáhl na hlavu stranické propagandy v provincii Če-ťiang a brzy poté zamířil do vedení ústředního oddělení propagandy KS Číny. Netrvalo dlouho a stanul v čele Xinhua, státní zpravodajské agentury známé u nás také pod českým ekvivalentem Nová Čína.
A z této pozice – tedy šéfa klíčového média čínské státostrany – sepsal v roce 2011 komentář nazvaný „Vstříc novému světovému mediálnímu řádu“ (Wall Street Journal, 1. června 2011). Jako zkušený literární vědec v něm žongluje s metaforami, ale vyznění je jasné: současná podoba globální mediální krajiny se přežila. Dlouho ji ovládal Západ na úkor Východu, Sever na úkor Jihu, rozvinuté země na úkor rozvojových. Je nejvyšší čas to změnit.
Aby nedošlo k mýlce, Li svou vizi ještě upřesnil v pozdějším rozhovoru s People’s Daily (Žen-min ž‘-pao / Lidový deník, noviny vydávané ústředním výborem KS Číny). „Globálnímu názoru stále dominují západní média“, a tak se světem šíří nepravdivé teorie – třeba ta, která Čínu líčí jako hrozbu.
Číně a jejím médiím se oproti tomu nedostává prostoru, který by „odpovídal jejímu mezinárodnímu postavení“. Znovu zazněla výzva k vytvoření „nového světového mediálního řádu“, přičemž Li zdůraznil: „Jestliže nedokážeme účinně ovládnout nová média, terénu se zmocní jiní, což bude překážet naší dominantní roli v určování veřejného mínění.“
Kdo se chce bratřit s totalitou?
Dnes, bezmála šest let po Li Cchung-ťünových výrocích v Lidovém deníku, už je z dění ve světě celkem zjevné, jak si KS Číny tento „nový mediální řád“ představuje. Stejně jako jeho uplatnění v nových médiích: vítejte v doktríně „kybernetické suverenity“, kdy každé vládě patří právo kočírovat internet tak, jak se jí zlíbí. Výsledek v podání Pekingu? Masivní cenzura.
Stejně jako v případě ekonomického či politického vlivu také tady platí, že Čína svou moc budovala postupně, aby
