Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Tohle není začátek třetí světové války, ale konec druhé

Tak jako kdysi Stalin cítil sympatie k Hitlerovi, protože v něm viděl člověka své krevní skupiny, tak i diktátoři světa jsou připraveni ztotožnit se s Putinem. Foto: Kremlin.ru, CC BY 4.0
Tak jako kdysi Stalin cítil sympatie k Hitlerovi, protože v něm viděl člověka své krevní skupiny, tak i diktátoři světa jsou připraveni ztotožnit se s Putinem. Foto: Kremlin.ru, CC BY 4.0

Komentář Leonida Gozmana: Putin se snaží být dědicem totalitních režimů 20. století a vrátit dějiny zpět. Pokud vyhraje, nezastaví se. Tak jako se Hitler nezastavil u Sudet a Rakouska.

Chcete říct, že toto je začátek třetí světové války? Ne, je to konec druhé.

Kdybych měl pero jako Julian Semjonov, napsal bych novou verzi Sedmnácti zastavení jara, ale na jiném materiálu. Měl bych agenta britské rozvědky pracujícího v přestrojení za plukovníka NKVD (oficiálně: vysoce postaveného sovětského diplomata blízkého Molotovovi), který naruší nikoli fiktivní jednání Britů a Američanů s Himmlerem, ale opravdu vážný a strašný – a téměř nerealizovatelný, a proto nerealizovaný! – plán. Plán na připojení SSSR k Ose.

Jednání – ve skutečnosti, ne v nenapsané detektivce – pokračovala v roce 1940, ale velký Führer se s velkým vůdcem neshodl v otázce území: Stalin podle něj požadoval příliš mnoho. Sověti se tak ocitli v nepřirozeném spojenectví s nepřáteli nacistů.

Připojení SSSR k Ose by bylo pro lidstvo katastrofou. Hitler a Stalin by s pomocí Itálie, Japonska a menších satelitů dosáhli fantastických vojenských úspěchů, obsadili by celou Evropu včetně Britských ostrovů a postoupili by do Asie a severní Afriky. Nakonec by s Amerikou stejně prohráli a ještě předtím by pravděpodobně bojovali mezi sebou, ale válka by trvala déle, ztráty by byly nesmírně velké a rány by se hojily desetiletí.

Druhá světová válka byla velmi zvláštní. Na rozdíl od první světové a pravděpodobně i většiny válek v historii se v ní nebojovalo o konkrétní území nebo přístup k moři.

Nešlo ani o osvobození jedné země od koloniální závislosti na druhé. Byla to válka za lidskou svobodu, proti diktatuře a agresi, za to, abychom nemuseli pochodovat v řadě, za to, aby byl jednotlivec důležitější než stát. Byla to válka demokracie proti totalitě.

Kdyby Hitlerova koalice zvítězila, nebyl by to svět s jinými hranicemi než po většině válek – byl by to jiný svět. A ten svět, který nám dal Shakespeara a Čechova, Mozarta a Čajkovského, který měl Paříž a Londýn, Prahu a Berlín – ano, ano, předválečný Berlín, který byl emanací svobody a rozmanitosti –, ten svět by navždy zmizel.

Tato válka měla skončit jen úplnou porážkou jedné ze stran. Nepřátelé nedokázali žít společně na jedné planetě.

Ale přesně tak je to i teď, v této válce. Akorát že místo Hitlerova režimu, který byl tehdy zničen, zaujala naše země, či spíše náš stát. Jediné, co v Rusku stále nemáme, je Hitlerův šílený antisemitismus, který neodrážel zájmy Německa – byl s nimi v rozporu –, ale jeho patologickou osobnost. Všechno ostatní tam je.

Stejně jako tehdy i 

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Ruská válka na Ukrajině

Rusko

Komentáře

V tomto okamžiku nejčtenější