Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Až milion povražděných. 25 let poté visí nad rwandskou genocidou francouzské stíny

Z památníku na statisíce obětí rwandské genocidy z roku 1994 ve městě Nyamata. Foto: Fanny Schertzer, CC BY-SA 3.0
Z památníku na statisíce obětí rwandské genocidy z roku 1994 ve městě Nyamata. Foto: Fanny Schertzer, CC BY-SA 3.0

Před čtvrtstoletím, 7. dubna 1994, začala mačetová genocida. Jedna z nejhrůznějších a nejostudnějších událostí mezinárodního společenství v moderních dějinách. Během tří měsíců Hutuové povraždili nejméně 800 tisíc svých tutsijských sousedů. Současný prezident Paul Kagame, který masakry dokázal zastavit, dlouhodobě ukazuje na Francii jako na spoluviníka válečných zločinců. Přesto nyní zve svého kolegu Emmanuela Macrona do Kigali na tryznu za oběti.

„Rwanda, to je Černobyl našich zásahů v zahraničí,“ glosuje roli Francie v mačetové genocidě, od jejíhož začátku uběhne 7. dubna právě čtvrtstoletí, vysloužilý kapitán francouzské armády Guillaume Ancel.

Je jedním z příslušníků 2,5tisícového kontingentu, který do malé republiky v srdci Afriky přijel ukončit masakry, kterých se na menšinových Tutsiích dopouštěli většinoví Hutuové. Podle Ancela však místo toho napomáhal viníkům k útěku.

Francouzští vojáci v mezinárodních silách ve Rwandě po genocidě, 14. srpna 1994. Foto: Andy Dunaway, US military

Ábelové versus Kainové na cestě do pekla

Než se pustíme do rozboru francouzské role v událostech, musíme si dát do souvislostí, co se v roce 1994 ve Rwandě stalo a co tomu předcházelo.

V „zemi tisíce kopců“ před příchodem bělochů žily dva typy obyvatel: menší, tmavší, podsaditější, se zploštělým nosem a naopak vyšší, světlejší, hubenější s protáhlým nosem a jemnějšími rysy. Mluvily stejným jazykem, měly stejné zvyklosti a náboženské představy, poslouchaly stejného krále a hlavně žily promíchaně.

Kolonizátoři z Německa a později z Belgie však do afrických podmínek bezohledně naroubovali tehdy v Evropě módní teorie o rasách. A Tutsie, mezi kterými převládali světlejší, prohlásili za nadřazený lid určený k vládnutí, zatímco Hutuové se hodili jen k vykonávání fyzické práce.

Ne že by tyto kategorie v předbělošské době neexistovaly. Jenže to nebyly žádné kmeny, jak se často mylně uvádí, ale

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Afrika

Svět

V tomto okamžiku nejčtenější