Nyní působí Dobrucká na Masarykově ústavu vyšších studií ČVUT. Jak přesně fungují mechanismy plánování měst, studovala dva roky na severu Švédska. A došla tam mimo jiné k poznání, že rozvážnější tempo vědecké práce není na škodu, ale naopak může výsledku pomoct.
Z chladného městečka Luleå se vrátila už před deseti lety, ale dodnes se při vzpomínkách na tamní dvouleté působení na stipendijním postdoktorském studiu viditelně rozjasní.
„Prostě jsem v březnu sbalila velký batoh a zamířila do zasněženého Švédska, asi 100 kilometrů od polárního kruhu. Užívala jsem si tamní zimy: můj teplotní rekord je -42 °C. V takové zimě ani nefouká, protože mrzne i vítr. Ale člověk si na to zvykne,“ vzpomíná.
Ještě větší šok než teplotní ale zažila v práci. „Byla jsem zvyklá na velmi vysoké tempo. V Česku i na Slovensku je v mém profesním světě běžné mít dvě i tři práce. Před odjezdem do Švédska jsem pracovala na dvou školách a na dvou velkých projektech, prakticky jsem se nezastavila dokonce ani přes víkendy. Ve Švédsku jsem tak měla najednou pocit, jako bych byla na dovolené. Ze začátku jsem se musela potýkat s vnitřním tlakem, že
