Neboj, neboj! Neboj se jít na výstavu o strachu, třeba se přestaneš bát
Strach má také své pozitivní stránky a našemu životu dokáže zásadně prospívat. Je to fascinující emoce a je dobré ji poznat, abychom se jí nemuseli bát. A právě o tom je výstavní projekt Neboj, neboj!, který je až do dubna k vidění v žižkovské galerii Atrium a o kterém píše pro další díl rubriky Za oponou kurátor Ondřej Horák.
Myšlenka na vytvoření výstavy o strachu a o tom, proč se ho nebát, přicházela ve chvíli, kdy k němu máme celou řadu důvodů. Covidová situace a válka na Ukrajině jsou v současné době určitě nejčastějšími a nejviditelnějšími spouštěči nejrůznějších obav a strachů. Strach je s námi ale celý život, má nejrůznější podoby a nám nezbývá než se s ním naučit žít.
Strach napříč generacemi
Výstava Neboj, neboj! navazuje na dramaturgii výstav, kterou jsme si před dvěma lety v žižkovském Atriu vytyčili. Vznikl koncept, který se dá označit jako program „edukativní galerie“.
Naším záměrem je otevírat společenská a aktuální témata a zvát takové umělce a umělkyně, kteří je dokážou dál rozvíjet. Většinou navíc oslovujeme odborníky (jednotlivce nebo organizace), kteří nám pomáhají téma přesněji definovat. Nepracujeme prvotně s uměleckými artefakty, ale spolupracujeme s umělci na výsledné podobě výstavy.
To bylo dobře vidět u naší výstavy Zachraň jídlo!, na které se podíleli Vendulka Chalánková a Viliam Slaminka, nebo u Pro(č) umění?, pro kterou vznikla řada konkrétních děl k otázkám zaměřeným na výtvarné umění. Výstavy se navíc snažíme dělat tak, aby nabízely aktivní vstup diváků a možnost podílet se na jejich směřování a vyznění.
Nejde jen o „edukační program k výstavě“, ale chceme, aby se edukace a samotná výstava prolnuly v komplexní celek. To se naplňuje také ve výstavě Neboj, neboj!, která je sice zaměřena více na dětské návštěvníky, ale (jak ukazují první dny po otevření) k tématu strachu se rádi vyjadřují vlastně všichni napříč generacemi.
Neboj, neboj s bonusem
„Se strachem se rodíme a potkáváme ho celý život. Je v zájmu nás všech, abychom se naučili o svoje obavy zajímat, abychom se s nimi naučili zacházet a dokázali je se svými blízkými sdílet. Strach není ostuda. A není to ani
