Studoval německého poválečného jednotlivce, zjistil mnohé o člověku
Může někdo tesknit po životě v ruinách? Přesně tímto postřehem začal Harald Jähner své zkoumání poválečného Německa. Místo na hybatele dějin se zaměřil na obyčejné životy jednotlivců. A zjistil, že období po druhé světové válce bylo nabito paradoxy a rozpory. V anarchii a chaosu prvních poválečných let nebyli dobří jen dobrými a špatní jen špatnými lidmi. Utrpení se střídalo s přívaly životní energie, zničená země byla jevištěm svobody. Přes den se improvizovaně řešilo přežívání a večer tančilo v nově otevřených lokálech. Morální výzvy čekaly na každém kroku.
Proč je kniha Čas vlků: Život v troskách třetí říše, která pojednává o poválečném Německu, tak populární? „Protože je o člověku,“ tvrdí Jähner.
V rozhovoru se kromě jiného dozvíte:
- Jak se Němci vyrovnávali se svou vinou, strachem a následnou anarchií?
- Proč v padesátých let tesknili po prvních poválečných měsících?
- Jak spolu dokázali bez větších sporů pracovat bývalí nacisté a jejich odpůrci?
- A jakým politickým hrozbám čelí dnešní Německo?
Jak je možné, že téměř 80 let po skončení druhé světové války vychází kniha o poválečném období a vyvolá tak velký zájem? Nebylo toto období dosud dostatečně popsáno?
První poválečné desetiletí je zastíněno téměř hororovým začátkem druhé světové války. Její příběh je samozřejmě detailně popsán. Vyprávění ovšem pak pokračuje až založením obou německých republik v roce 1949 a jejich vývojem na politické úrovni. Co se stalo mezitím, zůstává neobjasněno. Jedním z důvodů je skutečnost, že historiografie se zaměřuje na národní dějiny. V tomto případě se jedná o dějiny národního socialismu do roku 1945 a poté o dějiny Německé spolkové republiky a NDR.
Mezitím německý národ neexistuje, život řídí čtyři hlavní města a nejde o stát jako jednotný subjekt. O tomto období samozřejmě existuje řada sociologicko-historických výzkumů, ale zaměřují se vždy na chudobu, hlad a podobně. O tom, jak probíhal každodenní život, jak se v prvních týdnech a měsících po válce vyvíjela kultura a jak se prolínala s každodenním životem, nebylo v takové panoramatické šíři dosud vyprávěno.
Historie se obvykle zaměřuje na zásadní události a jejich hybatele. Vy volíte perspektivu zdola a pohlížíte na obyčejného člověka. Proč jste zvolil tuto metodu?
Tím nechci říct, že politické dějiny nejsou důležité. Průběh prvních parlamentních zasedání v Německu, zakládání politických stran nebo diskuse v rámci tehdejšího politického spektra jsou ale již poměrně dobře zpracovány. Mě zajímá, jak se v té době cítili lidé. Politická přesvědčení jsou jen částečně výsledkem racionálních úvah. Demokratem se nestanete proto, že si přečtete Tocquevillovu knihu o demokracii. Stanete se jím na základě určitých zkušeností, které ovlivňují a formují vaše pocity.
Zjišťoval jsem, kde se vzala mentalita, díky které se Němci po válce dokázali zbavit vnitřního nastavení, které umožnilo Hitlerovu éru. Důležitý zdroj pro mne představovaly dopisy, deníky, noviny nebo časopisy. Například ženské časopisy byly velmi důležité, protože měly velmi praktický a nepředpojatý vztah k realitě. Například jak připravit kávu bez kávy? Nebo jaké to je žít s člověkem s jednou rukou? Jsou váleční mrzáci zahořklí, nebo jsou spíše vděční, když se jich někdo ujme? O takových věcech se diskutovalo velmi otevřeně. Pro mě to byla neuvěřitelná zjištění, která mi ukázala i mnoho nečekaných věcí.
Nevyhýbám se politikům, ale ti jsou spíše na vedlejší koleji. Například zmiňuji, jak Adenauer, první kancléř Německé spolkové republiky, píše švýcarskému průmyslníkovi a vyměňují si názory na politickou situaci – na závěr říká, že až Švýcar příště přijede, má mu přivézt kávu. Protože káva se shání velmi těžko. Takhle v knize zobrazuji elitu.
Harald Jähner je německý novinář a spisovatel. Působil jako literární kritik a editor v denících Frankfurter Allgemeine Zeitung a Berliner Zeitung. V roce 2011 mu byl udělen titul čestného profesora kulturní žurnalistiky na Berlínské univerzitě umění. Za knihu Čas vlků (2019, slovensky N Press, 2022) získal v roce 2019 Cenu Lipského knižního veletrhu. Letos vyšla jeho další kniha o Výmarské republice Höhenrausch: Das kurze Leben zwischen den Kriegen (Rowohlt, 2022).
Chcete tedy zachytit pocity a vybíráte si konkrétní lidi. Kdybyste si ale vybral jiné, možná by vznikl odlišný příběh. Nehrozí, že si tímto způsobem vytvoříte obraz, který nemusí odpovídat skutečnosti?
Rozhodně. Pocity jsou samozřejmě těžko uchopitelné a je třeba je interpretovat. Musíte mít také trochu odvahy. Vybíral jsem a pozoroval velmi mnoho různých lidí. Nejen zástupce určité společenské třídy. Snažil jsem se ukázat
