Deník N

Obyvatelé exponenciální doby navštívili Prahu. Za řevu turbín a s působivými prezentacemi

Richard Browning neboli skutečný Ironman se na pražském Žofíně chystá ke startu. Foto: Adam Hecl, Deník N
Richard Browning neboli skutečný Ironman se na pražském Žofíně chystá ke startu. Foto: Adam Hecl, Deník N

Dvoudenní pražská konference SingularityU Czech Summit byla výkladní skříní kalifornského technooptimismu se všemi jeho přednostmi i nedostatky. Ukázala i to, že evropský pohled na budoucnost technologií se liší od vizí ze Silicon Valley.

Richard Browning sestupuje k molu na břehu Slovanského ostrova. Má na sobě kombinézu, na hlavě helmu s kamerou a na každém předloktí po dvou objemných válcích, v nichž se skrývají tryskové motory. Hadice k nim přivádějí palivo z batohu na zádech. Spolu s chrániči a dalším vybavením to dodává Browningovi vzhled filmového Ironmana, což není náhoda – jde jak o funkčnost, tak o efekt. Motory startují, Browning se ve svislé poloze zvolna vznáší do výšky. Turbíny řvou a pach leteckého petroleje je cítit až u Národního divadla. Letec nečekanou rychlostí vyráží nad vodní hladinu, prolétne pod obloukem mostu Legií, za ním se otočí. Zabrzdí, vystoupá k zábradlí, pohlédne do očí nadšeným divákům, znovu se prolétne nad Vltavou a bezpečně přistane na místě startu. Celé to trvalo půldruhé minuty a připomínalo filmový trik. Dav diváků se rozchází. Skončila vizuálně nejpoutavější část konference se složitým názvem SingularityU Czech Summit 2019.

Browning je, nutno uznat, frajer až na půdu. Vzal si do hlavy, že bude létat, a dokázal to. Zařízení, které k tomu používá, vyvíjel několik let. Teď s přednáškami objíždí podobné konference po celém světě, létá na firemních akcích bohatých korporací, doma u Londýna dokonce nechá zájemce, aby si létání vyzkoušeli sami. Dá se tím očividně uživit. Je to působivé. Z praktického hlediska to není k ničemu, a zřejmě nikdy nebude. Publiku to nevadí, zhlédli něco, co je cool a co neviděl jen tak každý.

Totéž se dá tak trochu říci o celé konferenci, která s cenovkou 35 900 Kč za dva dny přednášek (a dobrého jídla) patří k tomu nejdražšímu, co v Praze a v oboru hi-tech můžete zažít. Stejně jako při loňské premiéře, i letos za ní stála čtveřice bohatých a úspěšných: advokát Radek Pokorný, spolumajitel investiční banky Wood & Company Jan Sýkora, předseda představenstva společnosti Škoda Transportation Tomáš Krsek a spoluzakladatel Penty Martin Kúšik. Přinejmenším u posledních dvou je výše jejich majetku veřejně známa a počítá se v miliardách korun. Několik dalších českých miliardářů bylo možné potkat v publiku.

Co je tam přilákalo? Singularity University je kalifornská firma, která provozuje vzdělávací programy a startupový inkubátor. Založili ji Peter Diamandis (šéf pozoruhodné neziskovky X Prize Foundation) a Ray Kurzweil (softwarový podnikatel, momentálně jeden z šéfů výzkumu v Google). Jakkoli je Silicon Valley plné technooptimistů, tihle dva představují extrém. Věří v prodloužení života pomocí technologií, vidí jednoznačný přínos v robotice a umělé inteligenci, propagují genetické manipulace. Jsou přesvědčeni, že žijeme v exponenciální době, což je metafora odvozená od známého Mooreova zákona: výkon počítačových čipů roste stále rychleji, tím pádem se exponenciálně rozvíjí skoro všechno kolem nás. A zcela jistě věří v singularitu, kterou si dali do názvu podniku. To bude podle nich okamžik, kdy exponenciála v podstatě splyne se svislou přímkou, technický pokrok se zrychlí nad představitelné meze a umělá inteligence předběhne lidskou. Což má nastat někdy v polovině tohoto století.

Pražská konference – součást cyklu, který Singularity Univerity pořádá v různých místech světa – byla poněkud střízlivější, ale radostné vize podle očekávání převažovaly. Například Jody Medichová, designérka pracující mimo jiné pro Boston Dynamics, si pochvalovala, kolik se dá ušetřit v plně automatizovaných továrnách jen tím, že se v halách nemusí svítit (roboti „vidí“ potmě), hned však dodala, že místo zrušených pracovních míst vzniknou jiná, bude jich víc a budou kvalitnější. Což je velmi pravděpodobně správný odhad, jenže v něm chybí, jak dlouhé bude přechodné období, jaké sociální tlaky budou působit (prekariát, tedy lidé, pro něž je výpadek jednoho měsíčního platu životní katastrofou, je už teď početný), jak náročná bude rekvalifikace a kolik lidí ji nezvládne. A tak dále. Technooptimisté se těmito otázkami nezabývají, zato zdůrazňují, že automatizace přinese rychlejší odezvu na vrtkavé požadavky trhu.

Daleko realističtěji působily přednášky přizvaných českých odborníků. Fyzik Tomáš Jungwirth výborně představil spintroniku (paměťové prvky založené na kvantových efektech) a pozoruhodný antiferomagnetismus. Martin Rehák, zakladatel startupu Bulletproof AI, nabídl pohled do zbrusu nové oblasti kybernetických rizik – napadení a zneužití umělé inteligence. A multidisciplinární umělec Yemi A.D., poloviční Nigerijec z Liberce, který pár let pracoval jako choreograf pro Kanye Westa, dokázel téměř nemožné: kreativně a nově promluvil o kreativitě, tedy tématu snad nejzprofanovanějším ze všech, jež se na podobných akcích vyskytují. Možná by se příště dala podobná akce, ale středoevropské veřejnosti přístupnější, uspořádat sice v angličtině, ale s převahou domácích zdrojů.

V tomto okamžiku nejčtenější