Jak si senátní podvýbor pro rodinu představuje možnost volby? Nemít na vybranou
Komentář Elišky Kodyšové: Představte si, že byste rádi, aby vaše dítě navštěvovalo jazykovou školu, ale ve vašem okolí není žádná. A dejme tomu, že státy Evropské unie se kvůli zvýšení znalosti cizích jazyků dohodly na nějakém minimálním počtu jazykových škol a váš stát téhle kvóty nedosahuje. Pochopitelně se hned ozvou lidé, kteří budou tvrdit, že EU by neměla státy do rozšiřování jazykových škol tlačit. Každá rodina by podle nich měla mít svobodu volby, zda své dítě do jazykovky posílat chce, nebo nikoli.
Tento text pro vás načetl robotický hlas. Pokud najdete chybu ve výslovnosti, dejte nám prosím vědět. Audioverze článků můžete poslouchat v rámci klubového předplatného. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Upgradujte své předplatné. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Předplaťte si ho také.
Moc to nedává smysl, že? Chce-li mít někdo volbu neposílat děti do jazykové školy, pořád ji má a mít ji bude. Evropská unie přece nedává kvóty rodinám, aby byly jazykové školy plné dětí, jen chce, aby ty děti, jejichž rodiče by je rádi do jazykové školy posílali, měly kam chodit.
A teď nahraďte slovo „jazyková škola“ slovem „školka“ nebo „dětská skupina“, a dostanete se k jádru toho, k čemu dospěl senátní podvýbor pro rodinu. Česká republika by podle něj měla odmítnout
