Deník N

Filmový provokatér Gaspar Noé přitančil s kontroverzním tanečním hororem a my byli u toho

Film Climax Gaspara Noého.
Film Climax Gaspara Noého.

Nejdrsnější z filmových provokatérů natočil film, ze kterého se neodchází. Climax je jednak ohlédnutím za jednou bizarní událostí roku 1996, ale především vynikajícím tanečním thrillerem a výsostnou obrazovou i zvukovou podívanou. Našemu reportérovi režisér vyprávěl o svých vášních.

To ráno na Croisette je klidné. Jak by taky ne, v neděli, v 8 ráno. Jenom před kinosály se shlukují fronty nevyspalých, mnozí se žvýkačkou, v kocovině. U vchodu před podzemním kinem hned vedle casina stepuje režisér Gaspar Noé. Přijde mi sympatické, že je na nás zvědavý, ale zpětně bych řekl, že především dohlížel, aby promítači pustili jeho Climax hodně nahlas. A oni to udělali.

Střih. Píše se rok 1996. Zima, kdesi na samotě u lesa. Ve stavení se sešli tanečníci vyzývavého uličního stylu vogue (dle stejnojmenného Madonnnina klipu) a celý víkend pilně trénovali. Teď už DJ pod obří francouzskou vlajkou roztáčí sedmdesátkovou disko hymnu Supernature od Cerroneho a soubor se chystá na vrcholné číslo. Jde o ohromující, pětiminutovou scénu. Jako kdyby se v mixéru potkaly Picassovy kubistické figury a závratné rotace z Kubrickovy sci-fi 2001: Vesmírná odysea. Následuje přestávka, kdy spolu tanečníci flirtují, pomlouvají se… A na stole se objeví mísa sangrie. To ještě nikdo neví, že v ní někdo rozpustil koňskou dávku LSD. Následuje obratně inscenovaný sestup do pekel; jsou tu hořící vlasy, sex, násilí a dětský pláč.

„Neměl jsem prachy, topil jsem se v dluzích,“ vypráví mi o den později Gaspar Noé na jedné z canneských střech, jak mu bylo loni na podzim. „Rozhlížel jsem se po kšeftu a dostal jsem nabídku točit reklamu na parfém. Měl jsem ale pomáhat prodat lidem nejzbytečnější věc na světě?“ otřepe se drobný režisér znechuceně. „Nesnáším parfémy!

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

V tomto okamžiku nejčtenější