Občané, nejsem tím, koho hledáte
Na přelomu roku oslovil Deník N několik zajímavých osobností s žádostí, aby se zamyslely nad tím, jakého prezidenta vlastně tato společnost chce, jakého potřebuje a podle čeho si ho má vybrat. Jako další vám přinášíme komentář spisovatelky Kláry Vlasákové. V předchozích dnech vyšly texty filozofa Václava Němce, politoložky Anny Durnové, spisovatele Pavla Kosatíka a filozofky Alice Koubové.
V italském snímku z roku 2011 Habemus Papam (Máme papeže!) konkláve zvažuje, kterého z kandidátů zvolit. Když po dlouhém rozmýšlení konečně dospějí k jednomu jménu, dostane dotyčný záchvat paniky a ještě předtím, než pozdraví věřící, zmizí.
Když se po mnoha peripetiích před vyčkávajícím davem konečně ukáže, oznámí lidem, že není vůdcem, kterého potřebují, a že jím být ani nemůže. Potom se otočí a odejde. Zbude po něm prázdné místo na balkoně a tíživé ticho.
Autorka je spisovatelka, scenáristka, publicistka. V roce 2020 debutovala románem Praskliny nominovaným na Cenu Jiřího Ortena, ve stejném roce vyšel komiks Spiritistky, k němuž napsala scénář. Letos vstoupil do kin film Běžná selhání natočený podle jejího scénáře, který byl uveden na filmovém festivalu v Benátkách. Dlouhodobě spolupracuje s Českou televizí nebo Českým rozhlasem, pro který píše hry nebo politické komentáře. Přispívá do Salonu Práva, Deníku Alarm nebo Heroine.
Na snímek Habemus Papam si v souvislosti s prezidentskou volbou často vzpomenu. Nemyslím si, že by potenciální vítěz zpanikařil a zmizel; spíše mi jde o tu znepokojivě jasnou linku podtrhující nutnost znát své limity. Konec snímku, kdy papež zmizí a nechá věřící bez lídra a bez odpovědí, by bylo docela jistě možné interpretovat coby tragické vyústění. Na druhou stranu ale ukazuje vítězství upřímnosti k druhým nad bezmyšlenkovitou letitou tradicí. Bolestné uvědomění si vlastních limitů zde přebíjí ujišťování o vyvolenosti a bezchybnosti.
Drogy, Antizeman a mstivost
Dobře si pamatuju rozpaky před prvním kolem prezidentské volby před pěti lety. Do volební místnosti jsem se vypravila se všemi hlasovacími lístky. Za plentou jsem je rozestavěla do řad a znovu přemýšlela, komu hodit hlas.
Zatímco druhé kolo bylo v tomto ohledu snazší, v prvním jsem se pořád snažila zachytit něčeho, co by mi připadalo dostatečně přesvědčivé – názorová linie, dosavadní práce nebo
