Horor My pokračuje v kritice společnosti, varuje před životem na úkor druhých
Razance a překvapivosti svého předešlého filmu Uteč americký filmař Jordan Peele nedosáhl, přesto ale vytvořil komplexní dílo plné námětů k přemýšlení.
Druhý snímek scenáristy, režiséra a producenta Jordana Peela s sebou nesl vysoká očekávání. Peelův autorský debut Uteč (2017) získal Oscara za scénář plus tři další nominace a stal se komerčním hitem a jedním z nejdiskutovanějších filmů roku. Nad filmem tvářícím se na první pohled jako banální horor o převtělování se klenula sofistikovanější významová rovina satiry o nenápadném každodenním rasismu, který musejí Afroameričané „schytávat“ i od zdánlivě liberálních bělochů.
Před premiérou své novinky nazvané prostě My se Peele nechal slyšet, že půjde o přímočarý horor, ale tím jen přiživil spekulace, kterým směrem žánr posune tentokrát. Film My začíná poměrně enigmaticky: tajemnou informací, že pod Spojenými státy se nacházejí tisíce kilometrů podzemích chodeb, jejichž účel není úplně jasný, a poté televizním záznamem charitativní akce Hands Across America, při níž dobrovolníci v roce 1986 udělali lidský řetěz, rovněž tisíce kilometrů dlouhý.
V témže roce se odehrává i úvod snímku, v němž jedenáctiletá Adelaide v zrcadlovém bludišti v kalifornském Santa Cruz narazí na
