Servírky, učitelé, jabloně a neutralita v jazyce
Nedávno médii proběhla zpráva o českobudějovickém podnikateli, který dostal pokutu za to, že v inzerátu, kterým sháněl novou sílu do své restaurace, napsal, že hledá servírku. Podle inspektorátu práce se touto formulací dopustil diskriminace vůči mužům.
I když dle svého vyjádření neměl nic proti tomu, aby v jeho restauraci pracoval muž, explicitně nenapsal, že kromě servírky hledá případně i číšníka.
Ve snaze – mimo jiné – podobným situacím předcházet se poslední dobou stále více mluví o tzv. genderově inkluzivní češtině, tedy o formě vyjadřování, ve které se lidé zaměřují na to, aby v co největší možné míře oslovovali nejen muže, ale i ženy, případně i nebinární osoby. Zásadní překážkou na cestě k takové češtině jsou ale takzvané generické výrazy. Jde o výrazy v jednom rodě, ať už ženském, nebo mužském, které jsou myšleny obecně.
Na českých školách sice pracují až z osmdesáti procent ženy, ale pravidelně se mluví výhradně o učitelích, kteří mají nový etický kodex, o učitelích, jejichž podmínky se mají zlepšit, nebo o učitelích zmáhaných únavou a stresem.
Hlavním problémem tohoto typu výrazů je fakt, že i když mohou být myšleny genericky, nemusí být vždy genericky i vnímány. To
