Do patnácti let budeme mít fúzní reaktor, říká český fyzik, který byl u historického průlomu
Milan Holec je český fyzik, který žije v Kalifornii a pracuje v Lawrence Livermore National Laboratory (LLNL). Zabývá se matematickým modelováním fúzních reakcí. Byl členem týmu, který před několika týdny dosáhl zásadního průlomu: poprvé v dějinách vyrobila fúzní reakce více energie, než se do ní vložilo.
V rozhovoru se dozvíte:
- Co je úlohou teoretického fyzika při fúzních experimentech.
- Proč je nynější průlom v jaderné fúzi tak významný.
- Jaké příležitosti se nyní otevírají v této nové oblasti energetiky i před českými firmami.
Jak se člověk dostane na tak neobvyklé a prestižní pracoviště, jako je LLNL?
Musí ho bavit fyzika.
Chápu. To mi ale připadá jako podmínka nutná, nikoli postačující.
Pro mě to začalo na gymnáziu v Chrudimi, odkud pocházím. Odtamtud jsem šel na Fakultu jadernou a fyzikálně inženýrskou (FJFI) pražského ČVUT. Pak už to bylo hodně přímočaré, protože jsem tam měl vynikající učitele, jako třeba profesora Jiřího Limpoucha. Ten mě dovedl k fyzice plazmatu, k termojaderné fúzi. Druhý důležitý aspekt jsou lasery, které se tam také učí a zkoumají na výborné úrovni. Přes projekt ELI Beamlines v Dolních Břežanech a několik postdoktorandských míst v zahraničí jsem se nakonec dostal až do LLNL.
To zní jako nic, ale tak to určitě není.
Je to síto. Už na FJFI byla úspěšnost kolem deseti procent. Po doktorátu jsme se dostal na univerzitu v Bordeaux, pak jsem byl v Drážďanech. Postupně se nabalují zkušenosti, přibývají ty správné položky v životopisu, až jsem se dostal řekněme na radar lidí z LLNL. Šel jsem tomu ale vědomě naproti. V LLNL vyvinuli metodu
