Hudební snobství mě vytáčí, říká autor první kompletní historie popu
Britský hudební novinář Bob Stanley vyrůstal mezi regály s vinyly a od dětství byl fascinovaný hitparádami. Později se jako redaktor časopisů NME a Melody Maker nebo dopisovatel deníků Times a Guardian naučil v žebříčcích hledat dobrodružné příběhy a poutavě je vyprávět.
V rozhovoru se kromě jiného dozvíte:
- Kde nejsnáze narazíte na hudbu, jakou jste ještě nikdy neslyšeli.
- Jak 78otáčkové desky definovaly formát popové písně.
- Co vám podle Boba Stanleyho pomůže hudbu lépe pochopit.
- A proč si nejvíc oblíbil kapitolu věnovanou zpěvačkám Billie Holidayové a Judy Garlandové.
Bobovi Stanleymu se jako prvnímu podařilo sepsat chronologickou historii populární hudby ve dvou ceněných knihách, které mají k nudným biografiím daleko. V první Yeah Yeah Yeah: The Story of Modern Pop (2013) se Stanley věnoval poválečnému popu od vzniku prvních hitparád ve Velké Británii až po Beyoncé – sledoval tak trochu svůj život s hitparádami a obhajoval odsuzované žánry jako disco, které je pro něj stejně důležité jako punk.
Zvědavost ho vedla dál, hluboko do archivů a minulosti. „Hudbu si bez kontextu neužiju,“ svěřuje se. Jeho nejnovější kniha Let’s Do It: The Birth of Pop (2022) začíná vynálezem gramofonu v 19. století a líčí příběhy překotných technologických změn i předválečných popových hvězd, jako byli „zpívající číšník“ Irving Berlin nebo Billie Holidayová.
Prehistorii popu nikdo doposud nezdokumentoval a ponor do minulosti nabízí pozoruhodné paralely se současností. „Podívejte se na 78otáčkové desky, které umožňovaly nahrát na jednu stranu stopu o délce tři až čtyři minuty – definovaly formát popové písně, který se vlastně od konce 19. století nezměnil,“ vysvětluje Stanley, který od začátku 90. let také působí v taneční popové kapele Saint Etienne. O prehistorii populární hudby nebo významu desek z blešáku se rozpovídal s nadšením někoho, komu na popu záleží a kdo ho bere naprosto vážně.
Pamatujete si první popovou písničku, kterou jste kdy slyšel?
Matně si vybavuji, že jsem jako dítě slyšel Reach Out (I’ll Be There) od skupiny Four Tops a Happy Together od The Turtles. Obě dvě písně byly nahrané v roce 1967, to mi bylo dva a půl roku. Slyšel jsem je v rádiu, protože doma jsme mnoho desek neměli. Obě mám pořád rád.
Kdy jste začal vědomě poslouchat pop? Tipuji, že to mohlo být někdy v první polovině 70. let, kdy byl na vrcholu glam rock…
Pamatuji si, že jsem na BBC obřadně sledoval pořad Top of the Pops. Trval půl hodiny, dávali ho jednou týdně a měli jste díky němu přehled o dění v hitparádách. Je to legendární pořad – já i moji spolužáci mu vděčíme za
