Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Bitva u Lützenu 1632. Kdo vlastně vyhrál?

Dílo švédského malíře Carla Wahlboma, které vyobrazuje smrt švédského krále Gustava II. Adolfa přímo na bojišti. Foto: Wikimedia Commons
Dílo švédského malíře Carla Wahlboma, které vyobrazuje smrt švédského krále Gustava II. Adolfa přímo na bojišti. Foto: Wikimedia Commons

Třicetiletá válka v české společnosti dodnes rezonuje. O defenestraci na jejím počátku a bitvě na Bílé hoře o dva roky později se učí žáci již na prvním stupni základních škol. Dlouholetý konflikt však sestával i z mnoha dalších bitev, které na jiné evropské země dopadly podobně významně. Jednou z nich je i bitva u německého Lützenu.

V roce 2011 došlo v Sasku-Anhaltsku k objevu masového hrobu. Radiokarbonová metoda nález pozůstatků 47 osob datovala mezi konce 15. a 17. století – přítomná historická mince zpřesnila, že se muselo jednat o dobu po roce 1623. Antropologický průzkum prokázal, že všechny kostry byly pravděpodobně mužské a nadpoloviční většina z nich zemřela mezi dvacátým a třicátým rokem života na následky zranění patrně způsobeného bojem. Nejčastější příčinou smrti byl zásah do hlavy kulí vystřelenou z palné zbraně, obvykle jízdní arkebuzy. Lokace tohoto nálezu, spolu s výše uvedenými fakty, nenechala nikoho na pochybách o původu hrobu a jeho významu. Jednalo se totiž o bojiště u Lützenu, kde proběhla před 390 lety, v listopadu 1632, jedna z nejznámějších bitev třicetileté války.

Švédsko ve válce

Kdo vlastně byli muži, jejichž pozůstatky archeologové před několika lety poblíž Lützenu objevili? Vzhledem k poloze hrobu na bojišti, typu fatálních zranění a dalším faktorům je pravděpodobné, že se jednalo o příslušníky elitního švédského „modrého regimentu“. Jednotka vznikla kolem roku 1624 a významně se rozrostla o německé rekruty poté, co se roku 1630 švédský král Gustav II. Adolf (1594–1632) zapojil do právě probíhající třicetileté války.

Tento čelný reprezentant protestantských sil na evropském bojišti reformoval ve svém království státní správu i armádu a stal se jedním z nejuznávanějších švédských panovníků – svou zemi pozvedl mezi evropské velmoci. Jako jeden z nejschopnějších vojevůdců třicetileté války se mimo jiné zasloužil také o reformu vojenského výcviku a taktiky. V případě pěchoty například sázel na

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Historie

Kontext N

V tomto okamžiku nejčtenější