Na ostří nože ukutého z bomby. Reportáž z ostrovů, kde Tchajwanci stříleli po čínských dronech
Ťin znamená zlato, men znamená brána. A Ťin-men znamená místo, kam během pouhých 44 dní dopadlo bezmála půl milionu čínských bomb. Strategicky položené souostroví na dohled od čínské pevniny, které přitom komunisté nikdy nedobyli. Vládne mu Tchaj-pej, ačkoli ta leží skoro 200 kilometrů daleko. A místní doufají, že válka už skončila – ale co když jsou jejich jistoty jen tichem před bouří? Deník N na Ťin-menu zjišťoval, jak ostře řeže nůž vyrobený z bomby.
Tento text pro vás načetl robotický hlas. Pokud najdete chybu ve výslovnosti, dejte nám prosím vědět. Audioverze článků můžete poslouchat v rámci klubového předplatného. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Upgradujte své předplatné. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Předplaťte si ho také.
Dlážděnými ulicemi proudí lidé a hlomozí projíždějící skútry, ale uvnitř malého chrámu vládne ticho prosycené vůní obětních tyčinek a květin položených na oltáři. Tady se nekřičí ani nespěchá; modlitba má svůj čas mimo všední prostor a zesnulí předkové si žádají usebranou důstojnost. Ti, kdo je sem přicházejí uctít, dovnitř nevstupují s prázdnou. Všechno, co je třeba, najdou v krámku jen pár metrů od chrámového průčelí.
Mezi policemi plnými modlitebních propriet se otáčí usměvavý muž v tmavé bundě. Rozhovor s českou novinářkou? No jistě, popovídá si rád, jen se nejdřív musí postarat o zákaznici. Teprve když za starší paní a její plnou nákupní taškou zaklapnou dveře, přistaví zvědavé návštěvě ze zahraničí dřevěnou lavici a sám se usadí na židli za pult.
Překvapeně nevypadá. Doby, kdy jeho rodiště bylo přísně střeženou vojenskou zónou a lidem zvenčí bylo uzavřeno, jsou dávno pryč; místy, která před desítkami let rozrývaly čínské bomby, dnes dychtivě krouží turisté v honbě za památkami a svéráznými suvenýry. A občas také neméně dychtiví novináři.
Slunce místo pěti hvězd
Majitel modlitebního krámku se jmenuje Wej Čchin-chung a dobře ví, co tady reportéři hledají. O souostroví Ťin-men (Kinmen) se často mluví jako o první linii střetu mezi Čínskou republikou a Čínskou lidovou republikou neboli, přeloženo do neformálních názvů, mezi Tchaj-wanem a Čínou.
Svým způsobem je to zvláštní anomálie. Na tchajwanské pobřeží odsud nedohlédnete, zato to čínské se v dnešním jasném dni zdá tak blízko, že by si na něj člověk málem mohl sáhnout. Za úzkým pásem moře se zřetelně rýsují mrakodrapy čínského města Sia-men, jen několik kilometrů vzdáleného; na ostrov Tchaj-wan je to odsud skoro 200 kilometrů, hodina letadlem.
A přece tu všude místo známé rudé vlajky s pěti zlatými hvězdami vlaje tchajwanské bílé slunce na modro-červeném podkladu. Ačkoli si Peking Ťin-men nárokuje jako součást jihočínské provincie Fu-ťien, Komunistická strana Číny toto strategicky položené souostroví nikdy nedobyla; zůstalo
