Saffarianova cesta krásy a estetiky: Designoval u Zahy Hadid, pak vymýšlel fasády budoucnosti
Saman Saffarian prožil dětství v Teheránu a na moravském venkově. Touha učit se o umění a architektuře ho zavedla do USA, Nizozemska i do Brna. Ve Vídni se stal žákem světoznámé architektky Zahy Hadid, následovalo několik intenzivních let v jejím londýnském ateliéru na pozici předního designera. A pak přehodil výhybku od praxe k výzkumu. Ve Stuttgartu zkoumal, jak přimět fasády, aby uměly reagovat na měnící se klima. Nyní učí na Fakultě umění a architektury Technické univerzity v Liberci.
Pražský ateliér působí přívětivě. Sídlí v prosklené kanceláři v úrovni chodníku nedaleko Florence, takže sem občas kolemjdoucí zvědavě nahlížejí nebo se chodí ptát na cestu.
U počítače soustředěně pracují dva mladí designeři a prostor leccos prozrazuje i o šéfovi kanceláře Samanu Saffarianovi. Na stole stojí 3D modýlek ještědského vysílače od Karla Hubáčka a známé „chobotnice“ – nikdy nepostaveného návrhu Národní knihovny z dílny architekta Jana Kaplického. Obě jmenované osobnosti Saffariana inspirují, k oběma vizionářům se hlásí.
„Tvořili stavby úplně jinak. Kaplický nebyl chaotický umělec, který se ráno probudí a políbí ho múza. Měl v tom svůj systém. Hrozně rád jsem jezdil na jeho přednášky,“ vzpomíná Saffarian, kterého profesně silně ovlivnila i světoznámá britská architektka iráckého původu Zaha Hadid.
Byl jí svého času velmi blízko – patřil k deseti designerům, kterým šéfka kanceláře
