Žijeme skutečně v průzkumokracii?
Glosa Josefa Boušky: Volební preference mají výrazný vliv na šance jednotlivých kandidátů. Stěžovat si na to znamená nepochopit politiku a její nároky.
Tento text pro vás načetl robotický hlas. Pokud najdete chybu ve výslovnosti, dejte nám prosím vědět. Audioverze článků můžete poslouchat v rámci klubového předplatného. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Upgradujte své předplatné. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Předplaťte si ho také.
Prezidentská kandidatura Marka Hilšera nepřinesla českým zemím nic strhujícího. Zůstane po ní však zajímavá jazyková stopa v podobě slova „průzkumokracie“, které senátor používá skoro stejně často jako výraz „nezávislý“. Označuje tak stav, kdy se část veřejnosti nechá při výběru svého favorita do větší či menší míry ovlivnit tím, jakou má v předvolebních preferencích šanci na úspěch.
Je lákavé vysmát se nechuti k průzkumům u kandidáta, jenž podle posledních čísel ztrácí na přední příčky přes 20 procent. Hilšer má však pravdu v tom, že na rozhodování elektorátu mají volební modely značný vliv.
Ve sněmovních volbách se význam průzkumů nejvíce projevuje u malých stran. Jakmile se některé z nich podaří v preferencích překonat pětiprocentní hranici pro vstup do Sněmovny, její šance na úspěch vyletí strmě vzhůru. Česká média politické trpaslíky obvykle s chutí ignorují (výjimkou jsou prezidentské volby), jakmile se však z trpaslíka stane potenciální kingmaker, netrhnou se ve volebním štábu dveře. Většina partají, kterým se to podaří, nakonec do parlamentu opravdu pronikne – jednou z mála výjimek byla Přísaha Roberta Šlachty, které loni chybělo 0,32 procenta.
Pro prezidentské kampaně platí jiná pravidla. Ve většinovém systému jde pouze o
