Deník N

Poučení z brexitu: Opatrně s tou přímou demokracií a většinovým volebním systémem. Zválcovat druhé nestačí

Pozor, referendum! V Británii už vědí, jak to dopadá, když jsou ignorována výstražná upozornění. Foto: Fotolia.cz
Pozor, referendum! V Británii už vědí, jak to dopadá, když jsou ignorována výstražná upozornění. Foto: Fotolia.cz

Komentář Jiřího Pehe: Zastánci jednokolových voleb argumentují, že takový systém propůjčuje následně vytvořené vládě opírající se o jednobarevnou většinu v parlamentu větší akčnost. Brexit ukázal, že ve vypjatých případech je tomu právě naopak.

Britská politika je v důsledku nezvládnutého brexitu v rozkladu. Parlament se ani po třech letech od referenda, které o vystoupení Velké Británie z Evropské unie rozhodlo, a po více než dvou letech od aktivace článku 50 Lisabonské smlouvy, kterým byl odchod oficiálně spuštěn, nebyl schopný shodnout na variantě odchodu, která by našla většinu. Štěpí se dvě největší britské strany – konzervativci a labouristé.

A štěpit se může dokonce začít i samotná Velká Británie, protože zejména Skotsko, které většinově hlasovalo pro to, že Velká Británie má v EU setrvat, se může politicky radikalizovat, zejména pokud by došlo k takzvanému tvrdému brexitu, tedy odchodu bez dohody s Unií. A nepodaří-li se nakonec zajistit průchodnost hranice mezi Irskem a Severním Irskem, napětí poroste i tam.

Z poměrně katastrofálního vývoje ve Velké Británii lze už nyní vyvodit řadu ponaučení. Některé se týkají využití instrumentu referenda, jiné způsobů, jakými funguje britský politický systém. Zde je několik hlavních lekcí.

Referendum jako hazard s demokracií

V zemích Evropské unie se konalo během posledních let několik referend o otázkách spojených s dalším směřováním osmadvacítky nebo – v případě Velké Británie – přímo s otázkou dalšího členství, a všechna dopadla špatně. Analytici i politici po neúspěšných referendech o Evropské ústavě ve Francii a Nizozemsku v roce 2004 většinově upozorňovali, že v obou zemích se fakticky nakonec nehlasovalo o Evropské ústavě, ale o tehdejších vládách. Kampaně ovládla okrajová, ale emocionálně výbušná témata, jako byla migrace z východní Evropy do západních zemí Unie. To vše se pěkně zhmotnilo v symbolu „polského instalatéra“, který bude domácím brát práci.

Už tehdy se ukázalo, že v referendech o složitých problémech, jako je kupříkladu Evropská ústava, kterou si většina hlasujících nikdy ani nepřečte, mají velkou výhodu populisté všech barev. Dokážou totiž vyhmátnout z komplexního problému často jen jediné, emocionálně výbušné téma, které pak v často pokřivených podobách prodávají veřejnosti. V britském případě kupříkladu nejen zveličený „diktát“ Evropské unie, ale i masová migrace z východní Evropy.

Navíc v podobných referendech hodně záleží na tom, jak

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

Názor

V tomto okamžiku nejčtenější