Být ženou se v umění neodpouští. Vyšel román o první úspěšné dirigentce
Antonia je talentovaná hudebnice, která chce být dirigentkou. Jenže se píše rok 1926, dirigentství je čistě mužská doména a ženám je vyhrazené místo u plotny a dětské postýlky. O možnost věnovat se své vysněné profesi proto Antonia musí tvrdě bojovat. Nebyl by to nijak překvapivý příběh, kdyby se skutečně neodehrál. A kdyby v mnoha ohledech nebyl tak nebezpečně aktuální.
Tento text pro vás načetl robotický hlas. Pokud najdete chybu ve výslovnosti, dejte nám prosím vědět. Audioverze článků můžete poslouchat v rámci klubového předplatného. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Upgradujte své předplatné. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Předplaťte si ho také.
Když si žena v období jazzové éry v New Yorku chtěla najít zaměstnání, měla jen omezený výběr možností. Mohla pracovat třeba jako písařka anebo uvaděčka v divadle. Čtyřiadvacetiletá Antonia přezdívaná Willy dělá obojí, aby své přísné a škudlivé matce přinesla domů dostatek peněz, ale ani jedno ji nenaplňuje. Miluje hudbu a má tajný sen. Chce se stát dirigentkou.
Její příběh líčí kniha Dirigentka od Marie Petersové, která právě v překladu Lucie Libovické vyšla v nakladatelství Cosmopolis. Kniha je inspirovaná skutečným životním příběhem Holanďanky Antonie Bricové, která se stala první úspěšnou dirigentkou v historii a o níž bylo mimo jiné natočeno už několik filmů.
Přestože se dočkala vlastních koncertů i orchestru (jednu dobu dokonce dirigovala symfonický orchestr složený pouze z žen), stálé angažmá, které by jí zajistilo dostatek práce a možností dirigovat, jí nikdo nenabídl – protože byla žena.
Vdát se, nebo dirigovat?
Postava Antonie tvrdě narazí hned na začátku své cesty za snem. Amerika dvacátých let je sice země možností, ale rozhodně ne pro každého – třeba pro ženy. Kromě toho je dirigentská profese považována za ryze mužskou doménu.
Učitel klavíru, k němuž se Antonia mermomocí snaží zapsat na výuku, ji nejprve odmítne s blahosklonnou radou, aby se vdala a měla děti, protože ženy přece „nedovedou nikoho vést“. Načež ji učit začne, ale jen kvůli penězům, jelikož sám má se svou ženou dětí šest.
Antonia je frustrovaná, když nemůže dělat to, co si přeje a na co má talent, jako tolik žen před ní a kolem ní. Hudbu bezmezně miluje, ale také je mimořádně tvrdohlavá a
