Pro spoustu lidí je válka to, že se nám přes hranici valí tanky. Takhle by to teď ale nevypadalo, říká Řehka

Na co se v rozhovoru také ptáme:

• Co v praxi znamená, že se musíme chystat na válku velkého rozsahu proti vyspělému protivníkovi.
• Proč není možné označit úplné vytlačení Rusů z Ukrajiny za jasně dobré řešení.
• Zda je v české společnosti stejná síla, kterou při svém napadení ukázali Ukrajinci.
• Jestli ho vývoj války a ruská brutalita překvapily.
• Jak se česká armáda chystá na válčení v budoucnosti.
• Jak se rozhoduje o tom, jakou techniku Ukrajině Česko poskytne.

Na nedávném velitelském shromáždění jste vyzval, ať tolik neřešíme, kolik bude mít brigáda vozidel, jaký budou mít kanon a kdo nám je dodá – ale k čemu nám budou, kdo je protivník a co nám reálně hrozí. Jaké jsou odpovědi na ty otázky?

Brigády nám budou k obraně země. To je naše role jako armády, i když obrana nemusí nezbytně probíhat na našem území. Armáda je ale od toho, aby se připravovala na boj nebo bojovala. Ve všem ostatním, co dělá, je zastupitelná. Ve válce ji nikdo nenahradí.

A protivník?

Aliance má koncept obrany ve 360 stupních, to je podle mě v pořádku. To, že je teď na východě hrozba v nevypočitatelném a agresivně se chovajícím Rusku, neznamená, že tu nemohou být jiné hrozby v budoucnu, třeba na jih od Evropy. Každá hrozba – vyspělý státní aktér jako dneska Rusko nebo třeba terorismus – má nějakou míru pravděpodobnosti, že se naplní. To v kombinaci s možnými dopady při realizaci té hrozby dává úroveň rizika. A my se díváme, co bude za pět deset i víc let. Co mě trápí nejvíc – nejsme nachystaní na konflikt velkého rozsahu, protože jsme se na to dlouhodobě nepřipravovali.

Ptal jsem se i proto, abych věděl, jestli výslovně jmenujete Rusko. Současné klíčové strategické dokumenty ho buď nezmiňují vůbec, nebo okrajově. Nepojmenovali jsme tu hrozbu.

Jednoznačně. V bezpečnostní strategii Rusko výslovně není, v obranné strategii je jednou. Nemůžu předjímat, ale myslím, že se to změní. I strategická koncepce NATO to už dnes pojmenovává jasněji. A je to potřeba.

Upřímně řečeno, pokud by nám hrozil ozbrojený konflikt vysoké intenzity a většího rozsahu, pokud bychom měli v dohledné době nasazovat vojáky do velké války, tak v dohledné době je protivníkem Rusko.

A až se budou ty strategické dokumenty, které jsou východisky pro obrannou a bezpečnostní politiku, měnit, budete za armádu říkat, že musíme ruskou hrozbu pojmenovat?

Samozřejmě. Ono to už probíhá, revize bezpečnostní strategie by měla být příští rok, na to navazují obranná strategie a další dokumenty. Je shoda, že Rusko je třeba výrazněji pojmenovat.

Když říkáte, že nejobtížnější scénář, na který se musíme chystat, je válka velkého rozsahu proti vyspělému protivníkovi, co to úplně laickými slovy znamená?

Logicky jsme se dříve zabývali tím, jaké výzvy před státy byly. Po 11. září 2001 tu byla válka proti globálnímu terorismu. Nás se nejvíc týkal Afghánistán, ale obecně to byla hrozba zhroucených států, násilného extremismu, terorismu v kombinaci s migrací. Pro nás jako vojáky to znamenalo „crisis response“ operace (operace, kde působí státy NATO, ale mimo rámec společné obrany proti napadení – může jít mj. o prevenci konfliktu, o mírové nebo i humanitární operace, pozn. red.) mimo naše vlastní území. Budovali jsme expediční schopnosti, získali jsme v tom nesmírně cenné lekce důležité pro všechny druhy bojové činnosti. Hodně nás to posunulo, i bezpečnostně to dávalo smysl.

Realita ale je, že naše západní společenství žilo v bláhové iluzi, že konflikt většího rozsahu nehrozí. Byl to odhad, který byl vadný, ale i výmluva, protože