Deník N

Naše děti budou v lepším případě chodit po jiných lesích než my. V horším po žádných

Usychající smrky svůj boj s kůrovcem prohrály. Foto: Roman Modlinger, FLD ČZU
Usychající smrky svůj boj s kůrovcem prohrály. Foto: Roman Modlinger, FLD ČZU

Když vědci upozorňovali na klimatickou změnu, mnozí si ťukali na čelo. Teď počítáme škody po kůrovci, houbě václavce a vichřicích.

Dlouho převládal napříč Evropou skepticismus vůči změně klimatu. Poslední dekáda však prokázala, že se planeta nejen otepluje, ale především se zvyšuje výskyt extrémních situací a mění se rozložení srážek během roku. Oba aspekty dohromady významně nahrávají rozšiřování smrkových škůdců, jako je kůrovec nebo houba václavka.

Co se stane, když se kůrovec přemnoží, pocítily české lesy hlavně loni na severní Moravě a na Vysočině, kdy drobný brouček ve spolupráci s větrem proměnil širé lesy v holiny. Podle Jiřího Koželuha z Hnutí Duha jen loni rozsah kalamitní těžby na severní Moravě překonal rozsah těžby na Šumavě po orkánu Kyrill.

Vědci napříč Evropou se přitom shodují, že se loňská katastrofa se může v dalších letech opakovat, a to s ještě větší intenzitou.

Projedená příležitost

Podle vědců se mělo začít s aktivní adaptací lesů na změnu klimatu už před dvaceti lety, kdy začala být rizika související s hospodařením orientovaným na smrk patrná. Nestalo se. Dnes řada odborných studií predikuje, že v roce 2060 budou až čtyři pětiny dnešní rozlohy smrkových lesů nevhodné pro pěstování právě této dřeviny.

Území vhodného pro růst smrkových porostů dál ubývá. Červeně jsou zobrazeny plochy, kde pro stávající smrkové porosty nebyly vhodné podmínky nikdy, zeleně pak jediná území, kde zůstanou i v budoucnosti. Mapa: Petr Čermák a kol., Lesnická práce 3/2017

Kdybychom volání vědců vyslyšeli už v počátku, mohly mít současné kalamitní situace mírnější průběh, nemuseli bychom řešit tak rozsáhlou ztrátu lesů napadených kůrovcem a pokles ceny smrkového dřeva. Zdravé dřevo by se odtěžilo a místo něj by se vysadily stromy přizpůsobené teplejšímu počasí. Tehdy ale požadavku na investice do přípravy na změnu klimatu naslouchal jen málokdo.

„Opatření na adaptaci lesů na změnu klimatu něco stojí. Situace k těmto dlouhodobým investicím nebyla přívětivá – nejen v České republice. Součástí aktivní agendy se tato témata stávají až teď, když čelíme kalamitám bezprecedentního rozsahu,“ komentuje situaci Tomáš Hlásny z Fakulty lesnické a dřevařské České zemědělské univerzity.

Situace ale podle Hlásného není tak apokalyptická, jak může vypadat, pokud se lesní hospodáři důsledně zaměří spíš na pokalamitní obnovu než na boj s kůrovcem. Ten bude totiž s měnícím se klimatem stále obtížnější, až nereálný.

„Poslední desetiletí jsme nevyužili správně, ale ještě to neznamená, že nemůžeme dělat vůbec nic. Máme ale mnohem omezenější možnosti,“ doplňuje Hlásny s tím, že zaspala většina Evropy, nejen Česká republika.

Cesta, kterou výzkumníci i ekologové dlouhodobě navrhují, je nahradit současné smrkové monokultury druhově a věkově pestřejším porostem převážně smíšených lesů. Problém ale je, jak najít optimální ekologické a zároveň ekonomické řešení a kde vzít dostatek malých listnáčů, modřínů a jedlí, které by se vysadily na kalamitních lokalitách.

Výhodné vs. potřebné

Změna druhové skladby lesních porostů nejtíživěji dopadne na dřevozpracující průmysl, který je zaměřený právě na zpracování smrkového dřeva. Ten logicky reagoval na letitou poptávku společnosti po produkci velkého množství dřeva a právě smrk je ideální dřevina s výbornými technickými vlastnostmi, která roste všude a relativně rychle. Dřevozpracující průmysl se tak bude muset postupné změně lesních porostů za vysokých nákladů přizpůsobit.

Změna skladby lesů je totiž podporovaná i ministerstvem zemědělství, které připravilo pro lesní správce celou řadu pobídek a několik nařízení.

Nejvýznamnějším opatřením resortu vůči soukromým vlastníkům je finanční podpora výsadby vhodných dřevin. Za vysazování listnatých a několika druhů jehličnatých stromů mohou správci lesa dostat od státu až trojnásobný příspěvek, než bylo dříve běžné. Vedle toho resort rozvolnil některé dřívější požadavky na určitou druhovou výsadbu.

Vytěžené smrkové dřevo připravené k dalšímu zpracování. Foto: Roman Modlinger, FLD ČZU

„Praxe ukazuje, že jde o velmi efektivní způsob motivující k volbě pestřejších porostů. Jsme přesvědčeni, že tento způsob naplňování adaptačních opatření je mnohem efektivnější než uplatňování restriktivních opatření, která jsou navrhována ze stran různých skupin,“ řekl Deníku N tiskový mluvčí ministerstva zemědělství Vojtěch Bílý.

Legislativně je pak ošetřeno povinné zastoupení takzvaných melioračních dřevin v lesním porostu. Každý vlastník musí mít od začátku roku 2018 ve svém lese 25 % stromů, jako jsou jedle, douglasky (druh borovice) a řada listnáčů, které zabraňují degradaci půdy, zlepšují lesní vodní režim a mikroklima, zvyšují odolnost proti povětrnostním vlivům a snižují náchylnost porostů ke kalamitám způsobeným lesními škůdci.

Prakticky to neznamená, že rázem zmizí všechny tradiční smrkové monokultury, ale že se v nově vysazených porostech setkáme se smrkem maximálně ve tříčtvrtinovém podílu. Není sice úplně logické vysazovat smrky na místech, kde se jim už teď nedaří, ale stále je tento (podle odborníků minimální nutný) podíl zlepšením o celých deset procent oproti loňskému stavu.

Stromy bez hranic

Kromě ekonomické újmy ale máme v České republice ještě jeden palčivý problém. Tím je nedostatek vhodného osiva a malých stromků, kterými by se daly osázet holiny po kůrovcové kalamitě. Dnes je v Česku 80 tisíc hektarů lesa postiženo kůrovcem a k zalesnění těchto ploch bude zapotřebí půl miliardy sazenic, ze kterých vzejdou potřebné smíšené lesy.

Kůrovcové lapače na lesní holině. Foto: Roman Modlinger, FLD ČZU

„Problémem je skutečnost, že u řady lesních dřevin reprodukční materiál buď chybí, nebo nedosahuje požadované druhové skladby, případně není adaptován na měnící se klima. Česká republika navíc společně s Polskem zakazuje import sadebního materiálu z jiných zemí,“ upozorňuje Milan Lstibůrek, který spolupracuje na mezinárodním projektu Sustree.

Právě tento středoevropský projekt si vzal za cíl navrhnout řešení aktuálních problémů s kůrovcem a nedostatkem stromů, které jsou adaptované na budoucí změnu klimatu. Důležitým výstupem, který by měl pomoci hlavně konzervativní České republice, bude předložení návrhu na změnu lesní legislativy Evropskému parlamentu. Cílem bude povolení transferu klimaticky odolnějších osiv nehledě na hranice států.

Dnes například není možné dovézt do české krajiny jedli bělokorou z Kalábrie, která je dlouhodobě přizpůsobená teplejšímu a na srážky chudšímu počasí. Tento druh jedle je přitom v českých lesích běžně zastoupen, jen má jiný genofond (dlouhodobě přizpůsobený středoevropskému klimatu). Je to ale právě genofond italských jedlí, kterému se u nás bude za několik let náramně dařit.

Povolení dovozu sazenic ze zahraničí se teď jeví jako klíčové, aby měli lesníci dost sadebního materiálu pro obnovu a přípravu svých lesů na teplejší budoucnost.

Klimatická loterie

I když budeme mít dostatek sazenic a vůle proměnit smrkové monokultury ve smíšené lesy, stále není stoprocentně vyhráno. Vědci sice mají celou řadu klimatických modelů, nikdo ale nedokáže přesně určit, jaké počasí bude za padesát až osmdesát let.

Dodrží-li státy svůj závazek daný Pařížskou deklarací, zvýší se průměrná teplota do roku 2100 pouze o 2 °C. Klimatické modely ale počítají i s možností zvýšení o 4 °C, v nejhorším možném případě o 6 °C. Čtyřstupňový rozdíl už je ale pro stromy, které se nemohou pohnout z místa, zásadní.

„Vždy to bude trochu loterie, neboť nikdo doopravdy neví, jak bude za 10, 20 či 50 let. Někdy i původní dřeviny mohou mít za měnících se podmínek na daných stanovištích problémy,“ říká Petr Škorpík z týmu projektu Sustree. Lesníci se však musí už nyní rozhodnout, jak budou budoucí lesy vypadat.

Lesy našich dětí

Přestože se správci lesů budou potýkat s řadou problémů, jsou vědci spíše optimističtí a shodují se na tom, že se správným přístupem budou mít i naše děti kde sbírat houby a borůvky.

Rozsáhlé holiny, které zůstaly jako memento po kůrovcové kalamitě. Foto: Roman Modlinger, FLD ČZU

„Trochu jsme u nás zaspali, ale nebojím se, že přijde doba, kdy budou ve střední Evropě jen holiny. Vždycky budeme mít lesy, ale budou vypadat jinak. My jim teď můžeme pomoci a zvýšit diverzitu například o druhy ze Severní Ameriky nebo Asie. Bohužel ale nemáme čas na testování, takže musíme vycházet ze svých současných zkušeností,“ hodnotí budoucnost Silvio Schüler, vedoucí projektu Sustree z Rakouského výzkumného lesnického centra.

Změna klimatu navíc pomůže tomu, že se bude v obnově na holinách přirozeně více dařit listnáčům. Příroda sama bude směřovat k tomu, že lesy budou smíšenější než v současnosti. Legislativní mechanismy, které máme nastavené, navíc změně lesních porostů napomáhají. Bude tedy jen na hospodářích, společnosti a financích, jestli se šance využije, nebo ne.

„Když se toho lesní hospodáři ujmou správným způsobem, budou naše děti chodit po lesích tak jako my, ačkoli tyto lesy budou jiné. Ovšem když vznikne další generace smrků, které budou během několika desetiletí opět atakované škůdci, budeme znovu v podobné situaci,“ uzavírá Hlásny.

Změna klimatu

V tomto okamžiku nejčtenější