Bibli rozuměl jako málokdo, v každém náboženství uměl najít to nejlepší, přesto nesklouzl k autoritativním výkladům
Seriál Česká inteligence 20. století: Začal kdysi důkladným studiem jedné jediné, byť dobře zvolené knihy – Bible. Aby ji lépe pochopil, přibral časem ke studiu i ostatní náboženství a kultury starověkého světa. Jakmile do nich pronikl, rozhovořily se mu všechny tyto texty mezi sebou. Naučil se dát ten mnohohlasý chór textů do služeb porozumění nejlepšímu z nich – a došel při tom dál než ostatní.
Kompletní audioverze článků jsou dostupné v rámci klubového předplatného společně s aplikací Deníku N, která umožňuje i offline poslech. Pokud ji ještě nemáte, nainstalujte si ji do svého mobilu.
Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Upgradujte své předplatné.
Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Předplaťte si ho také.
Ve vzpomínkách, které Jan Heller (1925–2008) sepsal koncem života, vyzněla jeho volba biblistiky skoro jako životní náhoda. Rodiče byli vlažní evangelíci, kteří svou víru nijak zvlášť nepraktikovali. Jejich pobyt v církvi se zdál formální, mnohem víc se deklarovali jako masarykovští humanisté.
Že se to u jejich syna začalo vyvíjet jinak, způsobila jeho obava, že promrhá život, bude-li se věnovat věcem „řekněme předposledním místo těm posledním“. A protože posledními věcmi se zabývala teologie, začal číst Bibli, zejména Starý zákon.
V roce 1945 se přihlásil ke studiu na pražské evangelické teologické fakultě. Část studií (1947–1948) absolvoval v Basileji; zažil tam přednášky filozofa Karla Jasperse, nejvíc ho však ovlivnil teolog Karl Barth, který mu pomohl
