Lepidlem proti klimatické krizi. Aktivistické útoky na kulturu jsou jen střelba do vlastní nohy
Glosa Richarda Klíčníka: Připoutat se někam na protest proti něčemu, to má dlouhou a zavedenou tradici. Pokud chce někdo pokácet strom a vy s tím nesouhlasíte, je to snadné – stačí najít řetěz a přikurtovat se k němu. Podotkněme, že celé to nějak nepochopil Václav Klaus, když se chtěl poutat proti postavení Kaplického knihovny, ale berme to jako další pokus o originalitu za každou cenu.
Jedenadvacáté století už ale nic tak primitivního jako řetěz nepotřebuje, protože lepidlo je daleko sofistikovanější, ač je zajisté, kvůli jednorázovému použití, o dost méně ekologické. Ale to už je detail, který zřejmě ekologické aktivisty netrápí. Asi k nejšprýmovnějšímu přilepení zatím došlo 23. listopadu v Hamburku, kde dva mladí lidé přistoupili před příchodem orchestru k dirigentskému pultíku s proslovem směrovaným ke skutečnosti, že stejně jako existuje jediný houslový koncert od Beethovena, máme jen jedinou planetu, kterou je potřeba chránit. A přilepili se. K zábradlíčku za dirigentem.
A tady začíná komedie, protože ekologický aktivista logicky nepotřebuje
