Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Odkaz státu, který se před třiceti lety rozpadal, nám dává šanci zamyslet se nad vlastní českou sebestředností

Vladimír Mečiar a Václav Klaus se během svých setkání v zahradě brněnské vily Tugendhat dohodli v srpnu 1992 na rozdělení federace, byť její rozpad původně ani jeden neplánoval. Foto: ČTK
Vladimír Mečiar a Václav Klaus se během svých setkání v zahradě brněnské vily Tugendhat dohodli v srpnu 1992 na rozdělení federace, byť její rozpad původně ani jeden neplánoval. Foto: ČTK

Seriál Přepište dějiny: Přesně za měsíc uplyne třicet let od chvíle, kdy se o půlnoci Česká a Slovenská Federativní Republika rozdělila na dva samostatné státy. V poslední době se do veřejného prostoru opětovně vrací ohlédnutí za společným státem a okolnostmi jeho rozdělení. Znovu se tak obracíme ke krátkému období mezi lety 1989 a 1992, které nakonec vedlo k rozpadu státu, jenž zde existoval s různými peripetiemi od roku 1918. Je přitom symbolické, že naše zraky upíráme právě a jen na toto velmi krátké období. Jako kdyby byla podstata rozdělení státu skryta někde mezi pomlčkovou válkou a jednáním Klause s Mečiarem po volbách 1992. Skutečnost je logicky o mnoho složitější a mimo jiné poukazuje na náš vztah ke společnému státu, na vztah Čechů ke Slovákům a vlastně i k samotnému rozdělení.

Když se obyvatelé někdejšího Československa 1. ledna 1993 probudili do nového českého státu, žádnou viditelnější změnu v konečném důsledku nezaznamenali. Samozřejmě, všichni museli nějak vnímat předchozí roky a intenzivní měsíce, jež nakonec vedly k rozdělení státu. Ale pokud šlo o identitu, pocit, emoci, mnohem více převládala kombinace jakési lítosti a neutrálního pokrčení ramen. My jsme přece o žádný stát nepřišli, my jej máme v kontinuitě roku 1918 pořád, jen se postupně zmenšil na naši českou (a moravskou) kotlinu.

Docela jiné pocity zažívalo Slovensko. I zde sice existovala nemalá část obyvatelstva, která se identifikovala se společným státem, a jistě i nemalá skupina, která si nepřála jeho konec. Přesto byl veřejný prostor o mnoho více zaplněný zdůrazňováním nové a do určité míry první státnosti. Státnost Slovenského státu z roku 1939 byla a je totiž komplikovaným a u nás raději opomínaným momentem. Rozhodně ne připomínaným v pozitivní slovenské tradici.

Ten rozdíl je dobře vidět například na

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Přepište dějiny

Komentáře

V tomto okamžiku nejčtenější