Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Naše reportérka a fotograf jen 5 kilometrů od bojové linie: mezi výbuchy lidé volí prezidenta

Prezidenta volí i ukrajinští vojáci sloužící v první frontové linii u obce Zolotoje na Donbase. Foto: Gabriel Kuchta, Deník N
Prezidenta volí i ukrajinští vojáci sloužící v první frontové linii u obce Zolotoje na Donbase. Foto: Gabriel Kuchta, Deník N

Maria Karpovna ze Světlodarska byla před volební místností už ve tři čtvrtě na osm místního času. K ránu ji vzbudila dělostřelba, ostatně jako každý den. Vybrala si z devětatřiceti kandidátů toho, kdo slibuje mír a vyšší důchody. Na cestě do svého panelákového bytu, z jehož oken vidí na ukrajinské vojenské pozice, se zastavila v obchodě. Koupila si mléko za 30 a kefír za 31 hřiven. Utratila tak podstatnou část ze svého měsíčního finančního rozpočtu na domácnost. „Je přece svátek, první volby od začátku války,“ vysvětlila své nedělní rozmarné chování.

Na kole jako starosta Kyjeva – bývalý boxer Vitalij Kličko, na tanku jako někteří vojáci sloužící na východní frontě, ale nejčastěji pěšky se vydali Ukrajinci do volebních místností. Podruhé od revoluce Euromajdan, která v roce 2014 vyšvihla do čela země Petra Porošenka, si volí prezidenta.

Vybírají z devětatřiceti kandidátů, starých známých tváří i úplných nováčků. V některých obcích a městech jdou lidé k urnám poprvé za pět let. Od zahájení konfliktu na Donbase, kde proti sobě stojí ukrajinské ozbrojené síly a proruští separatisté vydatně podporovaní Moskvou, se například ve městě Světlodarsk podařilo uspořádat hlasování poprvé. Výbuchy i střelbu z ručních zbraní je sice slyšet prakticky neustále, na samotné obytné čtvrti ale už dopadají střepiny, rakety či granáty jen zřídka.

Na Ukrajině se volila hlava státu ve 30 tisících volebních místnostech. Foto: Gabriel Kuchta, Deník N

„17. května 2018. V devět hodin deset minut to bylo.“ Devítiletý Max odříkává informace o zásahu jeho domovské školy ve městě Světlodarsk, kde se narodil, a navzdory tomu, že se s maminkou ocitli na frontové linii, tady stále žije. Táta zmizel v propadlišti dějin ještě před válkou. Jak mi šeptem vysvětluje, „máma byla ráda, byl každý den opilý a co by ze mne pak bylo“.

Reportérka Deníku N Petra Procházková píše z Ukrajiny o prezidentských volbách, 5. výročí okupace Krymu a války na východní Ukrajině a o příbězích s těmito událostmi spojenými.

„Byli jsme ve škole, kde bychom mohli být jinde? Já jsem ten den ale zapomněl doma telefon. Všechny děti volaly rodičům, některé brečely, chtěly, aby si pro ně hned přijeli. Já telefon neměl. Paní učitelky žáky pustily domů, já zůstal až hodně do odpoledne. Pak mámě zavolala paní učitelka. Tak jsem se bál, že o mne bude mít strašný strach… Všechna okna se rozbila. A někdo měl pak problémy s ušima, já ne.“

Takhle tady na Donbase vypadají ploty. Lidé je zatím neopravují. Co kdyby jim vrata provrtaly střepiny znovu… Foto: Gabriel Kuchta, Deník N

Maxim byl jedním ze čtyř set dětí, které se v ten den nacházely ve třídách 11. světlodarské školy. Zraněn byl jen jeden civilista na ulici a střepiny dělostřeleckého granátu, který tady vyryl pořádnou jámu, skrz naskrz provrtaly osaměle stojící žigulík.

Školu zachránily vzrostlé stromy, které na sebe vzaly největší úder. Pár dnů se pak děti učily doma samy, než zvítězil fatalismus obyvatel frontových měst a jejich rodiče si řekli, že co se má stát, stane se.

Jako první vyrazili k urnám Ukrajinci v zahraničí. V 72 zemích světa je zaregistrováno přes 400 tisíc voličů. Ovšem ve skutečnosti pracuje především v evropských zemích legálně či nelegálně několik miliónů Ukrajinců. Na území Ukrajiny se otevřelo skoro 30 tisíc volebních místností, na volebních seznamech je skoro 30 miliónů voličů, včetně těch uprchlíků, kteří se zaregistrovali v dočasném místě pobytu. V některých obcích a městech podél frontové linie se konají volby od roku 2014 poprvé. Jako například ve frontovém městě Světlodarsk. Vojáci na frontě mohou hlasovat na jednom z 79 speciálních „zákopových“ volebních míst.

V neděli do stejné školy, na kterou vloni vystřelili z děla (názory na to, kdo tak učinil, se různí: většina obyvatel města je přesvědčena, že to byli ukrajinští vojáci, několik místních intelektuálů se kloní k názoru, že šlo o provokaci separatistů), chodili kolem jámy v zemi voliči. „No, neřeknu,“ lekne se žena se zlatými zuby, když se jí ptám, koho volila.

Pak se ale usměje jako děvčátko v počátcích puberty a se spikleneckým výrazem ukáže na stěnu, která je polepena papírovými plachtami s životopisy kandidátů. Její prst míří na příjmení „Bojko“. Tady, na východě, to byl jasný favorit. Proč? Důvody jsou prosté. Narodil se nedaleko odsud ve městě Rubižně v Luhanské oblasti. Je tedy „svij“. To je první důvod – na Ukrajině tradičně všichni prezidenti protežovali oblast, odkud pocházeli, kde žily jejich klany, kmotři, oligarchové. Donbas vzkvétal nejvíc za před pěti lety svrženého prezidenta Viktora Janukovyče, který byl z Doněcka a dokonce tady měl na své straně představitele mafie a podsvětí, jehož byl kdysi výrazným reprezentantem.

Všechny volební místnosti jsou vyvedeny v ukrajinských národních barvách, žluté a modré. Foto: Gabriel Kuchta, Deník N

Bojka volil i Viktor. Pracuje, jako většina místních mužů, ve zdejší elektrárně. Je to nejen trochu magicky vyhlížející dominanta města, ale i jeho nejlepší obranný val. Štít, pod kterým jen s malými šrámy ve srovnání s okolními vesnicemi přežil Světlodarsk válečné roky. A elektrárna mu také dala jméno – dárce světla, Světlodarsk.

„Tady všichni volíme Bojka,“ prozradil mi. Slibuje za první dítě 100 tisíc hřiven, za druhé 200 tisíc a za třetí či víc 400 tisíc.“

Ptám se, zda zveřejnil plán, kde na takové sociální výdaje najde zdroje. „Stačí přestat krást a střílet,“ odvětí Viktor. V jeho pojetí jsou všichni v Kyjevě oligarchové a zloději, všichni na východě banderovci a většina Evropanů homosexuálové.

„Kdepak, Bojko nechce, abychom byli součástí Ruska. Není důležité, jaké jsme národnosti. To ti nacionalisté banderovci pořád melou jen Ukrajinci, Ukrajinci… My jsme taky Ukrajinci, no a co? Bojko chce, aby to bylo jako dřív. Jako za Janukovyče, kdy jsme se přátelili se všemi. S Evropou i Moskvou,“ vyjadřuje názor většiny obyvatel Donbasu bez rozdílu národnosti. I Marie Karpovny, která pobírá důchod ve výši 1812 hřiven. Potraviny jsou tady, na dohled od fronty, mnohem dražší než tam, kde se zásobování nemusí řídit intenzitou palby z těžkých zbraní.

Mezi devětatřiceti kandidáty měli šanci dostat se do druhé kola tři – Petro Porošenko, Julija Tymošenková a favorit klání Volodymyr Zelenskyj. Foto: Gabriel Kuchta, Deník N

„Každý pracant je jako Prometheus,“ stojí na transparentu přímo nad hlavami volební komise. Dům kultury dává jasně najevo, kdo je ve městě nejdůležitější. Elektrárna. Kdyby jí nebylo, dopadl by Světlodarsk jako okolní obce – rozstřílené, pusté, vyrabované.

Před válkou v elektrárně pracovalo 3500 lidí. Dnes ji obsluhuje kolem dvou tisíc místních obyvatel. „Nebýt jí,“ ukazuje Viktor směrem k trčícím komínům, „rozstříleli nás na kousky. Ale tahle naše princezna dodává elektřinu jak těmhle (mávne rukou směrem k ruských pozicím), tak k tamtěm (ukáže na Děbalceve).“

„Většinou stejně střílejí Ukrajinci, déenerovci málo.“ Má na mysli ozbrojence bojující za nezávislost tzv. Doněcké lidové republiky. Podle jeho slov jsou to obyčejní chlapi, co jen nechtěli živit nafoukaný a líný Kyjev. „Jakýpak odtrhávání, jakápak samostatnost, to jsme nepožadovali. Chtěli jsme jen v referendu dát najevo, že si tady budeme vládnout sami a peníze si taky rozdělovat tady, a prapor i znak ať jsou klidně ukrajinský,“ shrne požadavky separatistů.

Elektrárna je nejen zdrojem světla a tepla, ale od začátku války v roce 2014 i spolehlivým ochranným štítem. Foto: Gabriel Kuchta, Deník N

Světlodarsk je prosáknut sovětskou atmosférou budovatelství. Nemá žádné historické památky, žádnou duši, kromě té stachanovské, na hřbitově neleží nikdo déle než 50 let. Město vzniklo jako sídliště – ubytovna pro dělníky, kteří v roce 1967 položili základy elektrárny. Nikdo tu nemá kořeny, předky, místa spojená s dětstvím rodičů a prarodičů.

Do některých volebních místností v okolních obcích dodali kromě lístků, uren a slavnostní výzdoby i pytle s pískem. Okna mají izolepou polepená pro jistotu všichni. Jsou na volbu prezidenta připraveni už od pátku téměř dokonale. Zatímco v Kyjevě nic nevypovídá o tom, že země je ve válce, a atmosféra voleb je doslova sváteční, ve Světlodarsku málokdo věří, že se něco změní, pokud nebude v čele státu člověk schopný usmířit se s Putinem.

Světlodarsk se skládá z několika panelových domů a betonového náměstí Míru. Před válkou zde žilo asi 14 tisíc lidí, dnes méně než 10 tisíc. Foto: Gabriel Kuchta, Deník N

„Za družbu. Za nového prezidenta, za šťastnou ruku při volbách,“ křičí Ljubov Fjodorovna. Je učitelkou v místní mateřské školce. Doma si s mužem vyrábějí samohonku a pak ji s přáteli každý víkend pijí na nábřeží místní přehrady. „Vždycky je důvod k oslavám. Zítra máme volby, příští týden bude zase něco jiného. Co tu máme jinak dělat? Ani kino tu není, ani divadlo. Nic! Ani pořádná restaurace, kavárna. Dál cesta nevede, tam jsou vojáci, do Doněcka se nedostaneme, do Kyjeva je to štrapáce – celý den na vlak do Slavjanska a pak ještě celou noc vlakem. Na to ani nemáme peníze. Jsme tu ve slepé uličce,“ kupodivu se při těchto slovech směje. Zřejmě jde o vliv samohonky.

Oslavili volby, balí si domů zbylé klobásy i solené okurky. „Čokoláda není od Roshen (firma prezidenta Porošenka, pozn. red.). To je ruská, dobrá… nene, nechceme být částí Ruska, ale chceme tam normáně jezdit, máme tam příbuzné, kamarády, a teď je to všechno za frontou.“

Ve Světlodarsku bylo na seznamech voličů zapsáno asi 8 tisíc lidí. Mohli přijít do jedné ze čtyř volebních místností. Foto: Gabriel Kuchta, Deník N

Ljubov Fjodorovna popohání manžela, musejí být do devíti doma. Bydlí ve čtrnáctipatrovém paneláku a nechtějí šlapat pěšky. Ve všech výškových domech ve městě na noc vypínají výtahy. V šest ráno je zase zapnou. Je to opatření, které lidem připomíná, že válka ještě neskončila. Kdyby totiž některá ze střel dopadla buď na elektrárnu, nebo do města, mohl by vypnout proud a člověk by zůstal uvězněn v kabině.

Žádná pohotovostní havarijní služba široko daleko není k dispozici. Zatímco absence výtahů obyvatele stále nenechává chladnými, každodenní výbuchy je vůbec nevzrušují. Naučili se přesně rozpoznat podle sluchu, odkud, kdo a kam střílí. Jediné, co nevědí, je proč.

Cestou do Světlodarska musíte projet několik kontrolních stanovišť. Foto: Gabriel Kuchta, Deník N
O ochranu volebních místností na celé Ukrajině se stará 135 tisíc příslušníků ukrajinské policie. Speciální jednotky Alfa mají na starosti nádraží, letiště, místa, kde se shromažďuje větší počet lidí. Podle všeho se Ukrajina neobejde bez druhého kola, kam by měl postoupit favorit, komik Volodymyr Zelenskyj, současná hlava státu Petro Porošenko, nebo bývalá premiérka Julija Tymošenková. Kandidát, kterého preferují voliči na Donbase, Jurij Bojko z proruské strany Opoziční blok, podle sociologů šance na úspěch nemá.
Většina obyvatel se snaží ušetřit pěstováním zeleniny na políčkách mezi paneláky. Zvýšení důchodů bylo jedním z hlavních bodů programu hned několika kandidátů. Foto: Gabriel Kuchta, Deník N

„Prachy, prachy a zase prachy,“ rozčiluje se manžel Ljubov, který s novináři mluvit nechce, protože prý jsou jedna ruka s politiky. Také pracuje v elektrárně. „Všechno rozkradli, vy se tam na to v Evropě díváte a nic neděláte! Byli jsme nejbohatší částí Sovětského svazu – a teď? Spoušť všude kolem!“

Světlodarsk leží na území, které jeho obyvatelé nazývají slepou uličkou a vojáci i rebelové „světlodarským obloukem“. Město je ze tří stran sevřené v kleštích separatistů. Rozkládá se mezi strategickými objekty – největší tepelnou elektrárnou na Ukrajině a železničním uzlem Děbalceve. Kdyby elektrárna nedávala práci, všichni by prý odsud už dávno odešli.

Pak se chlapík nadme a pochlubí se, že „jeho elektrárna“ hrála hlavní roli ve dvou celovečerních filmech: „V sobotu“ a „Země zapomnění“. Vždy ztvárnila Černobylskou jadernou elektrárnu před výbuchem. Snad nebude jednou vhodnou kulisou pro Černobyl po explozi.

Ukrajina

Ukrajinské prezidentské volby

Svět

V tomto okamžiku nejčtenější