Normální i abnormální literární rok 2022
Co bylo pro letošní český literární rok nejcharakterističtější? Ta nejstručnější odpověď by mohla znít asi takto: otázky „čistě“ literární byly převálcovány otázkami provozu. Až zbytnělá pozornost se věnovala některým událostem, zato v tichosti, prakticky bez jakékoliv odezvy se objevily pozoruhodné počiny.
Předeslat je třeba ryze subjektivní charakter tohoto textu. Čtenářská kapacita jedince může obsáhnout jen zlomek toho, co vychází ؘ– sledovat soustavně a souběžně prozaickou, básnickou, esejistickou a případně i dramatickou produkci není zvládnutelné. A k tomu připočtěme masu překladové literatury.
Proto následující odstavce samozřejmě budou komentovat jen určité výseky a pokusí se formulovat některé obecnější rysy zdejší literární scény. S tím, že jako publicista a kritik mám pochopitelně své literární a postojové preference.
Ženy na velkém pochodu
Přehlédneme-li tuzemskou prozaickou produkci letošního roku (je třeba dodat, že text vzniká na konci listopadu, právě v těchto týdnech vrcholí podzimní příval novinek a leccos ještě do konce roku vyjde), nelze si nevšimnout
