Covid i válka vnesou do architektury nové impulsy, říká architekt Josef Pleskot
Města budoucnosti nebudou podle Josefa Pleskota vypadat jako ze sci-fi filmů, ale naopak jako z barokních Pragensií. Jeden z nejvýznamnějších českých architektů v prosinci oslaví sedmdesáté narozeniny, ke kterým dostal velkou sólovou výstavu v Museu Kampa (probíhá do 12. února 2023). V rozhovoru pro Deník N popisuje nejdůležitější mezníky své tvorby a zamýšlí se nad tím, jak se v architektuře odrazí problémy současného světa. Naznačuje i to, že má další plány s Pražským hradem.
Co se v rozhovoru dočtete:
Jakou radu mu ve škole dala architektka Alena Šrámková?
Ze kterého projektu čerpá celý život?
Co je největší překážkou v rozvoji měst?
Nová výstava v Museu Kampa, která se věnuje vašim realizacím v Praze, Ostravě a Litomyšli, nese název Města. Co podle vás po architektonické stránce českým městům nejvíce chybí?
Přirozená prostupnost, která by vycházela z původní krajiny, z níž vyrůstají. Poselství krajiny je často udusáváno necitlivým způsobem stavění. Myslím si, že moderní urbanismus by to měl vnímat a přizpůsobovat tomu ustrojení měst. V těch, která už jsou postavena, by se měl snažit rozpoznávat spojitost s původní krajinou jakožto podložkou měst a měl by ji obnovovat tak, aby život v nich byl co nejpřirozenější a nejpříjemnější.
Co tomu nejvíc brání?
Setrvačnost a zvyk. Člověk si zvykne na všechno, i na nenormální způsob pohybu a nenormální organizaci života. Ale když se pak udá proměna, řekne si: „Jak je možné, že jsem to mohl dopustit a zvyknout si na nepřirozenost?“
Mohl byste to ilustrovat na nějakém konkrétním příkladu?
Stačí vyjít na ulici a
