Město není obývák svých zastupitelů. Může být městské umění uměním pro nás?
Až do roku 1989 nemohl rozhodovat o veřejném prostoru nikdo a po pádu komunistického režimu úplně každý. Výsledkem byla situace, kdy o umisťování uměleckých objektů do našeho společného prostoru nerozhodoval nikdo kompetentní, ale prostě úředníci města, pod které tato agenda spadala. Jak oživit česká města a půjde to vůbec?
Umění ve veřejném prostoru je specifické tím, že je umístěné ve společně sdíleném prostředí, a proto není možné se mu vyhnout. Ať chceme, nebo nechceme, vnímáme ho každodenně kolem sebe a to ho odlišuje od umění umístěného v galeriích nebo muzeích.
V divokých porevolučních letech vzhledem k tomu, že o umisťování veřejného umění do měst rozhodovali víceméně nahodilí úředníci, došlo k instalaci desítek děl po celé Praze (ale vlastně po celé republice), za jejichž kvalitu nenesl ve výsledku nikdo zodpovědnost.
Teď už nemá cenu všechna ta díla na hraně či za hranou kýče
