Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

O nesamozřejmém evropanství a našem klopýtání na cestě k němu

V roce 2009 jsme Evropě prostřednictvím oficiálního sloganu našeho prvního předsednictví v Radě EU posílali poněkud ambivalentní vzkaz. Repro: youtube
V roce 2009 jsme Evropě prostřednictvím oficiálního sloganu našeho prvního předsednictví v Radě EU posílali poněkud ambivalentní vzkaz. Repro: youtube

Seriál Přepište dějiny: Zpátky do Evropy! Jedno z nejvýraznějších hesel nejen listopadových dní roku 1989, ale i kampaně před prvními svobodnými volbami v roce následujícím. Co to však znamená? A stačilo k návratu do Evropy začlenění do evropských formálních struktur či tehdy hojně vzývané hospodářské dorovnání sousedů, jako jsou Rakousko a Německo?

Tento text pro vás načetl robotický hlas. Pokud najdete chybu ve výslovnosti, dejte nám prosím vědět. Audioverze článků můžete poslouchat v rámci klubového předplatného. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Upgradujte své předplatné. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Předplaťte si ho také.

Ono vracení se do Evropy mělo od počátku dvě roviny – zjednodušeně řečeno hodnotovou a ekonomickou. Zatímco ta druhá postupně převážila, na první jsme čím dál tím více rezignovali a zaměnili jsme ji za realistický fakt členství v Evropské unii. Jsme ve hře, tak kdo by kladl ještě další nároky?

Jenže ani ekonomické a lifestylové přiblížení se západní Evropě nedopadlo přirozeně tak ideálně, jak se to na počátku jevilo. Dobová hesla typu „Za premiéra Komárka bude koruna jako marka“ překryla deziluze velké části společnosti z nenaplnění revolučních snů a hlavně z poznání faktu, že demokracie nenabízí jen svobody, ale žádá také odpovědnost, a že kapitalismus není jen zisk, ale také výkon, který je nutné k dosažení zisku podat.

Evropské téma se navíc v prvních porevolučních létech pod vlivem rozpadu státu proměnilo. Slovenský premiér Ján Čarnogurský o Slovácích ještě v roce 1991 prohlašoval: „Budeme mít v EU vlastní židličku a hvězdičku.“ Předpokládal přitom, že do Unie vstoupí Češi a Slováci zároveň, ačkoli každý zvlášť. Federaci viděl jako „loďku do společné Evropy“.

Zahraniční politika ale při následném dělení státu nehrála nijak zásadní roli a Slováci se pak vlivem dalšího svého premiéra Mečiara a jeho politiky na čas ocitli na chvostu evropské integrace.

Naučit se být Evropanem

Následně ale český náskok v tomto ohledu minimálně dohnali. A třeba v přistoupení k euru dokonce předehnali. Pro českou politickou reprezentaci jako by samotný fakt vstupu do EU a výkon podaný před ním byl dostačujícím dokladem našeho evropanství. Vstoupili jsme, máme hotovo.

Ale členství v jakékoli organizaci ještě nutně nezaručuje skutečně prožívané sdílené hodnoty. Uměli bychom vůbec definovat nějaké ideové spojnice, které máme společné s dnešní Evropou?

Ve veřejných projevech se politici v posledních letech logicky spíše orientují na realistické a leckdy urgentní řešení sice společných, ale praktických motivů – roušky, vakcíny, Ukrajina, Green Deal… Stojí za nimi ale nějaká společná a sdílená idea? Kdyby byla zjevná, lépe by se prosazovaly i její praktické aplikace.

Jak ostatně v roce 2008 napsal filozof Ladislav Hejdánek: „Narodit se a žít někde v Evropě vůbec nestačí, má-li se někdo stát Evropanem. Evropanem se totiž nikdo nerodí, ale musí se jím naučit být; a ještě přesněji, musí se jím

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Přepište dějiny

Komentáře

V tomto okamžiku nejčtenější