Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Znečištění půdy studujeme na houbách. Čistá příroda už neexistuje, říká geochemik

„Člověk je všude. A koncentrace jakékoliv látky, kterou se rozhodneme změřit, bude vždy a všude už vyšší, než jaké by bylo její přirozené pozadí.“ Michael Komárek. Foto: Dan Hamerník, Universitas
„Člověk je všude. A koncentrace jakékoliv látky, kterou se rozhodneme změřit, bude vždy a všude už vyšší, než jaké by bylo její přirozené pozadí.“ Michael Komárek. Foto: Dan Hamerník, Universitas

Kdysi chtěl geochemik Michael Komárek zachránit Zemi. Dnes zkoumá, jak zachránit zem. Jak půdu zbavit znečištění a zlepšit její kvalitu. A jeho výzkum je potřebný čím dál víc. Komárek vyrůstal a studoval ve Francii, ale usadil se v Česku, kde od základů vybudoval na České zemědělské univerzitě novou katedru. Ale zahrál si taky na irskou píšťalu v Pánovi prstenů na Pražském jaru.

V profilu se mimo jiné dozvíte:

  • Jak se dají využít kaly z čističek odpadních vod?
  • K čemu jsou dobrá stáda krav?
  • Kolik smaženic z příbramských hub můžete sníst?
  • Jak se v půdě loví kovy?
  • Proč Michael Komárek podporuje kávové sedánky?

Michael Komárek strávil část života ve Francii, kde se následně na Université de Limoges i habilitoval. „Francie je moje druhá domovina, vyrůstal jsem tam. Miluju francouzskou kulturu, jazyk a samozřejmě jídlo. V životě jsem se mnohokrát stěhoval, ale nakonec je to ‚doma‘ nejspíše tady v Česku,“ říká Michael Komárek.

Před jedenácti lety ho totiž zlákala nabídka zformovat na Fakultě životního prostředí České zemědělské univerzity v Praze novou katedru. „Zaujalo mě, že budu mít možnost něco budovat úplně od základů, se vším všudy. Současně mi bylo nabídnuto výborné personální i materiální zázemí.“

Seriál Cesta tam a zase zpátky vznikl ve spolupráci s magazínem vysokých škol Universitas. Přináší příběhy špičkových vědkyň a vědců, kteří sbírali zkušenosti z univerzit a institucí po celém světě – a pak se vrátili zpátky do Česka. Jak se bádá a vyučuje za hranicemi? Co je přimělo k návratu domů? A co tu dělají po zahraniční zkušenosti jinak?

Read the story in the English version here.

Zlaté hnojivo

Jak na tom vlastně je česká půda? „Je to v současné době velké téma v médiích, ale kopíruje to asi dobře i skutečnost. Zhoršuje se, existuje intenzivní půdní eroze, probíhá degradace půd, protože kvůli erozi ubývá půdní organické hmoty,“ popisuje Komárek.

„Není dostatek statkových hnojiv. Když má zemědělec velká stáda krav, hnůj vrací zpátky půdě, doplňuje organické složky a krásně to funguje. Ale to se teď moc neděje. Současně je čím dál větší problém omezená schopnost půdy zadržet vodu.“

Proměnami půdy se třiačtyřicetiletý vědec zabývá už téměř dvacet let.

„Z našich testů např. jasně vychází, že v místech, kam se vrací přirozené hnojivo od hospodářských zvířat, se zvyšuje podíl organického uhlíku až o jednotky procent za desetiletí. Nezní to velkolepě, ale pokud jdete z 1,0 na 2,5 procenta, je to ohromný rozdíl. Statková hnojiva půdě prostě chybí.“

Existují podle něj také propočty, že když se zvýší podíl organické složky jen o pár promile, potenciálně jsou půdy schopny nahradit plánované vodní nádrže. „Voda v dobře udržované půdě a krajině si poradí sama, ale na to zodpovědná sféra moc neslyší. Už se to začalo trošku měnit, objevily se tendence organický podíl zvyšovat. Jenže teď máme kvůli válce a energetické krizi zase jiné starosti… Ostatně jako celý svět.“ Opakuje, že hlavní problém bude voda. Kontaminace půd je až druhotná.

Kovová smaženice

„Co se týče kontaminace, čistá příroda už neexistuje

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Ekologie

Příroda

Česko, Věda

V tomto okamžiku nejčtenější