Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Slepí, hluší a opuštění uprchlíci z Donbasu čekají na lepší časy. Věří, že po volbách přijdou

Raisa Sidorovna volit v neděli nepůjde. Ukrajinský prezident podle ní nic nezmění. Vše záleží na tom ruském. Foto: Gabriel Kuchta, Deník N
Raisa Sidorovna volit v neděli nepůjde. Ukrajinský prezident podle ní nic nezmění. Vše záleží na tom ruském. Foto: Gabriel Kuchta, Deník N

Z dvou set starých, nemocných a nemohoucích lidí, kteří utekli před válkou na Donbase do opuštěného sanatoria ve Svjatogorsku, vyjádřilo přání jít v neděli volit nového prezidenta Ukrajiny jen 40. A ani ti nejspíš nedorazí k urnám v plném počtu. Nejde ani o to, že by nevěřili v důležitost hlasování, ale bojí se. Bojí se, že se seznamy voličů-uprchlíků dostanou do rukou separatistů a ti se pomstí jejich příbuzným, kteří zůstali „na té straně“.

Ludmila Viktorovna a Anna: Budu hlasovat pro toho, kdo nás vrátí domů

Pocházejí z Luhanska, z města dnes ovládaného separatistickou Luhanskou lidovou republikou. Po vypuknutí bojů v roce 2014 utekly na území, které zůstalo pod kontrolou Kyjeva.

Nyní žijí v jedné místnosti zhruba 3,5 krát 8 metrů, ve městě Svjatogorsk na východní Ukrajině. Útočiště našly, stejně jako desítky dalších invalidů-uprchlíků v omšelém lázeňském sanatoriu, které má své nejlepší časy dávno za sebou.

Pro Ludmilu a její dceru Annu je pobyt v sanatoriu bez teplé vody a topení nesmírně obtížný. Zatím se ale vrátit domů, do Luhanska, který je pod kontrolou proruských separatistů, bojí. Foto: Gabriel Kuchta, Deník N

Usmívá se, objímá mámu a slastně zavírá oči. Máma brečí. Láskyplně utírá Aničce slinu, která jí radostně teče z dokořán otevřených úst. „Dneska jsme byly u neurologa. A víte, co mi řekl? Vám nezbývá než se pomodlit. Víc pro vaši dceru udělat nemůžete. Na to jim kašlu! Modlit se nepomůže. Ta holka do sedmi let nechodila. Do devíti nepromluvila ani slovo. Má celý věnec nemocí. Já jsem to ale nikdy nevzdala. Moji rodiče prodali v Luhansku svůj byt, uskromnili jsme se, ale zaplatili jsme jí nejlepší léčbu, jakou tam bylo možné sehnat. Dnes alespoň s oporou chodí, dokáže něco i říct. Udělala obrovský pokrok,“ popisuje.

„Potřebuje ale neustále speciální rehabilitaci a lékařskou péči. Jenže začala válka. Já jsem na nikoho nestřílela! Ani nevím, kdo začal, a ani mě to nezajímá. Moje dcera potřebuje klid! Chápete?! Klid, a ne dennodenní výbuchy, exploze přímo v našem paneláku, vysypaná okna, hysterie, všichni brečí, někam utíkají… Musely jsme odjet. Putovaly jsme po Ukrajině, pětkrát jsme se někde usadily… ale nikde nás dlouho nestrpěli. Nakonec jsme skončily tady. Víte, co je pro tohle těžce nemocné děcko pětkrát se stěhovat? Teď jí ještě začalo pokulhávat srdíčko. Jdu tady za doktorkou, ta volá nějaké zkušenější kolegyni a já z telefonu slyším: ‚Radši jí nic nepředepisuj,

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Ukrajinské prezidentské volby

Svět

V tomto okamžiku nejčtenější