Hvězda ve svatozáři podzimního světla. Kdo jsem? ptá se ikona hongkongského filmu Mabel Cheung
Věděli jste, že kdysi žily tři sestry, které mohly být nejmocnějšími ženami Číny, kdyby to doba dovolila? Lásce neporučíš, šplhá přes chudobu i opium. Mabel Cheung o tom ví své – jako jedna z největších hongkongských režisérek byla přímo u toho. Teď je hlavním hostem festivalu Filmasia.
Být slavnou filmovou režisérkou? Tak na to Mabel Cheung Yuen-ting opravdu nepomýšlela. Ani když se jako malá holčička tísnila na jedné posteli s rodiči a čtyřmi sourozenci (bohatí vážně nebyli) a po večerech se sousedy a s očima navrch hlavy poslouchala strašidelné příběhy, které vyprávělo společné rádio na chodbě. A už vůbec ne, když jí ani ne v patnácti zemřel tatínek a ona musela přiložit ruku k dílu, aby rodina měla co jíst.
Filmoví režiséři, to byli vladaři v kloboucích a s doutníkem sevřeným mezi rty. Ti, kolem kterých se poslušně kmitalo, k nimž jedni s úctou vzhlíželi a jiní (včetně Mabeliny maminky) na ně hleděli tak trochu spatra jako na bohémy a podivíny. A hlavně: prakticky do jednoho to byli samí muži.
A tak Mabel do přihlášky na Hongkongskou univerzitu vyplnila „anglická literatura“ a „psychologie“. Chtěla být novinářkou a věřila, že obojí pomůže – angličtina k lépe psaným článkům, protože Hongkong tehdy byl a ještě nějakou dobu měl být britský, a psychologie k tomu, aby poznala, jestli ji ti, o kterých jednou bude psát, nevodí za nos.
Že to byla naivní představa, pochopila brzy, už za studií. A každý krok, který od té doby udělala, ji vedl blíž a blíž k tomu, kým je dnes. Všechny ty dny, které strávila jako postgraduální stipendistka a asistentka produkce v britské BBC. Všechny ty noci, které už jako studentka filmu na Newyorské univerzitě prochodila ulicemi, protože měla věčně hluboko do kapsy a na metro zkrátka nezbývaly peníze.
Osmdesátky jsou dávno pryč. Teď jsme ve dvacátých letech nového století a Mabel Cheung je v Praze jako hlavní host letošního ročníku festivalu asijského filmu Filmasia. Hongkongu se dřív přezdívalo „Hollywood Východu“ a ona dnes patří k těm největším jménům, která z něj kdy vzešla.
A přece je to pořád tatáž Mabel, která kdysi byla večer radši o hladu, aby si mohla koupit lístek na Formanova Amadea. Tatáž Mabel, která
