Planeta je místy zelená až moc, sázením stromů ji nespasíme. Ochranou je rozmanitost, říká ekolog
Zasaď strom, vylepšíš svět. Jak kde. Jsou místa, kde se sázení může ze zamýšleného „dobra“ stát zlem. „Máme tvrdá data, která ukazují, že planeta je čím dál zelenější, což není automaticky dobře. Jsou území – včetně našeho – kde je zarůstání krajiny problém,“ říká Petr Pokorný – biolog, paleoekolog a ředitel Centra pro teoretická studia Univerzity Karlovy a Akademie věd ČR – v rozhovoru o lese, v němž se kácí jeden mýtus za druhým.
- Co je opravdu přirozené a původní?
- Odkud se bere naše romantická touha po lese?
- Jsou lesy a pralesy plícemi planety?
- Za co může a nemůže smrk?
- Jak dělat krajinu odolnější?
- Proč je špatně zelená?
- Proč mu vadí velkohubá prohlášení v boji za klima?
V poslední době se na sítích vyrojilo několik „sázecích“ iniciativ. Člověk může třeba zaplatit příslušnou částku jako dar a někdo za něj strom vysadí. Na první dobrou to působí jako čiré dobro. Na druhou dobrou spíš jako instantní pocit vykonaného dobra. A na třetí dobrou alespoň jako „nic proti ničemu“.
Jenže…
Ekologové, kteří krajinu vnímají z ptačí perspektivy a svůj „big picture“ mají vyfutrovaný daty a zvyšující se mírou poznání, v tom zas takové dobro nevidí.
Výfuky kyslíku
„Možná tušíte, co si o takových aktivitách myslím. Problém je spíš zarůstání krajiny, nikoliv nedostatek stromů,“ napsal mi Petr Pokorný už v mailu, ve kterém jsme si domlouvali rozhovor.
„Sázení stromů odráží archetypální, romantickou náklonnost lidí ke stromům.“ Jenže podle něj za tím stojí také dokola omílaný narativ, že stromy zachycují oxid uhličitý a „vyfukují“ kyslík, čímž nás zachraňují před udušením a svět před globálním oteplováním.
„Jenže to je úplná blbost,“ dodává příkře už během našeho osobního setkání.
Až tak?
Stromy přece CO2 ze vzduchu zachycují a spotřebovávají. „To ano, ale každý strom musí nakonec shnít nebo shořet, čímž ten CO2 zase do atmosféry vrátí. Takže dlouhodobá bilance je ve výsledku nulová,“ konstatuje Petr Pokorný.
Sice se to stane až za dlouho, ale vzhledem k setrvačnostem klimatického systému to podle něj v zásadě nemá význam. „Je to hezký jako pohádka, mýtus, ale reálný svět je složitější. A vlastně i zajímavější.“
Lesy nejsou plíce planety
Tak dobře. Pojďme bourat mýty a pohádky, držte si klobouky…
Ani amazonské pralesy nejsou pověstnými plícemi planety. „Pořád dokola se to opakuje, ale nejsou. Platí pro ně to, co platí pro lesy obecně. Ať už mluvíme o CO2, nebo o kyslíku, v obou případech je bilance – z dlouhodobého pohledu – vyrovnaná. Žádný nový kyslík neprodukují. Neděje se tam v tomto ohledu vůbec nic.“
Nicméně kácení deštných pralesů samozřejmě obrovský průšvih z mnoha hledisek je, o tom není pochyb. Ale neudusíme se bez nich. „Takový strach je iracionální,“ uzavírá vědec kategoricky.
Do pralesů se za chvíli vrátíme. Ale co tedy naše lesy?
Když ekolog vyzdvihuje cennost bezlesí („Zalesnit například pěkný jižní svah s krásnou stepí, kde je spousta druhů rostlin a na nich se živí spousta druhů hmyzu, je zločin!“), neznamená to ještě, že by les byl naopak bezcenný.
K čemu jsou tedy lesy na světě?
Co třeba zadržování vody v krajině? „No…,“
