Po stopách fenoménu muzea: Od místa zasvěceného múzám k virtuální realitě
Badatelská instituce, centrum vzdělávání a filozofických diskusí, jejíž součástí byla i slavná knihovna. To všechno představoval alexandrijský Músaion (původně „místo zasvěcené múzám“, latinsky Musaeum), který dal později název všem podobným institucím. Jak se vyvíjela jejich historie a jaká může být jejich budoucnost, zkoumá obsáhlá a výpravná publikace Muzeum: Od počátků po 21. století. Napsal ji Owen Hopkins, kurátor a autor řady knih o architektuře, který působí na katedře architektury na Royal Academy of Arts v Londýně. Její podstatnou část tvoří bohatý obrazový doprovod, který formou barevných fotografií přibližuje ta nejklasičtější, nejslavnější a nejvýznamnější muzea z celého světa včetně těch, která se zaměřují na výtvarné umění (tedy umělecké galerie).
Owen Hopkins svůj výklad začíná u kabinetů kuriozit, jejichž eklektické sbírky byly shromažďovány kvůli studijním účelům, meditaci či prestiži. Postupně se ale prosadil názor, že by měl být přístup do těchto institucí otevřen rovněž širším společenským vrstvám.
První muzea tak vznikala v návaznosti na myšlenky osvícenství. Zatímco kabinety kuriozit se snažily ze všech koutů světa posbírat především divy, osvícenské muzeum usilovalo o takřka encyklopedické roztřídění světa.
S tříděním souvisela i představa vývoje: „Od neuspořádaného k racionálnímu, od divošství k civilizaci“. Cílem bylo dostat tuto nezměrnou rozmanitost pod lidskou kontrolu. Respektive pod kontrolu dané západní mocnosti: počátky muzeí totiž byly neoddělitelně propleteny také s kolonialismem, kvůli čemuž dědictví těch nejstarších z nich zůstává dodnes sporné.
Do tohoto rozporuplného období se řadí i „vystavování“ živých lidských
