„Řekli, že mě mámě vezmou, od té doby jsem ji neviděl.“ Amnesty popisuje ruské únosy dětí a brutalitu
Nová zpráva Amnesty International dokumentuje svědectví o nucené deportaci ukrajinských civilistů do Ruska. Zvláště znepokojující jsou rozdělování rodin a únosy dětí Ruskou federací.
Maxym je bývalý ukrajinský policista z Mariupolu. Když koncem března ve městě probíhaly tvrdé boje s ruskými agresory, schovávali se s přítelkyní ve sklepě.
Začaly jim docházet zásoby včetně jídla a svíček, ale ruští vojáci jim nedovolili pohybovat se po okolí. Ani v případě, kdy si chtěli jít jen nabrat vodu.
Proto raději přijali nabídku nastoupit do ruského evakuačního autobusu, jak Rusové říkají deportaci Ukrajinců do Ruska nebo na Rusy okupovaná území.
Odvezli je do Doněcka, kde v místní škole museli čekat na takzvanou filtraci. V ní Rusové ukrajinské civilisty fotí, berou jim otisky prstů, dělají jim tělesné prohlídky, prohledávají jejich mobily. Ptají se jich na jejich politické přesvědčení a názory na válku. Častokrát to končí svévolným zadržením a mučením.
„(Muž v uniformě) mě bil obuškem po nohou. Začal křičet: ‚Dělej, rychle, řekni mi všechno‘, a udeřil mě do ramene. A pak do zad,“ popsal v nové zprávě Amnesty International Maxym.
Potom mu prý dali na hlavu igelitovou tašku a jeden z Rusů vyzval: „Vezměme ho na pole a zabijme ho!“ Nakonec