Tajemná Cheollima Civil Defense aneb jak se prohlásit za severokorejskou vládu a znemožnit se ambasádou
Kdo se skrývá za záhadnou skupinou Cheollima Civil Defense, která se přihlásila k napadení ambasády KLDR v Madridu? Ochránci lidských práv, ozbrojení odbojáři, agenti CIA anebo snad exilová vláda, která za kryptoměny prodává víza do budoucí svobodné Koreje? Dost možná od všeho trochu. Tak či tak, Tisícimílový kůň teď zřejmě docválal. Ovšem ještě předtím se mu podařil jeden husarský kousek.
„Maminko, proč tatínek nešediví?“ ptá se chlapeček matky.
„Lidé, kteří jezdí na Čchollimovi, nikdy nezešediví,“ odpoví matka.
Chlapeček vezme do ruky tužku a nakreslí koně, hříva a ocas se vzpínají k nebesům. Obrázek pověsí na čestné místo na zeď, hned vedle portrétu Kim Ir‑sena: „Tohle je můj kůň! I já budu jezdit na Čchollimovi!“
Jak se kůň stal úderníkem
Chlapečka, hrdinu severokorejské dětské knížky z roku 1961, zplodil severokorejský úderník. Šampion lidové práce, který svou životní sílu položil na oltář světlých zítřků a díky tomu nikdy nezestárne. A ten kůň? Sovětský svaz měl svého Alexeje Grigorjeviče Stachanova. Čínská lidová republika měla (a vlastně pořád má) svého soudruha Lej Fenga. Propagandou Korejské lidově demokratické republiky se proháněl bájný hřebec.
Čchollima se v Koreji dobře zabydlel a nijak mu přitom nepřekáží, že se narodil v Číně. Čchien-li-ma, Tisícimílový kůň (li = čínská míle; čchien = tisíc; ma = kůň), se v čínských klasických textech objevil už někdy kolem 3. století před naším letopočtem a rovnou ve velkém stylu: vznešené zvíře se nenechalo osedlat žádným obyčejným smrtelníkem a za jediný den zvládlo urazit tisíc li (bezmála 400 kilometrů).
Ve staré Číně byl čchien-li-ma metaforou člověka nadaného mimořádnými schopnostmi. V KLDR padesátých let se Čchollima chtě nechtě chopil stejné funkce, když na něm režimní propaganda vystavěla masovou údernickou kampaň po vzoru SSSR.
Mimochodem, verva severokorejského údernictví se tenkrát zdála přehnaná dokonce i samotným Sovětům. Severokorejci dřeli i třináct hodin denně, sedm dní v týdnu, a k tomu si přičtěte ještě čas strávený na povinných politických školeních. Přesčasy se neproplácely a nechvalně známý je například slogan „Nepijte žádnou polévku!“, který dělníky odrazoval od chození na záchod.
Přece jen byste se možná mohli starat o to, aby se lidem u vás vedlo aspoň o něco lépe, naléhal v září 1953 sovětský chargé d’affaires na Pak Čchang-oka, předsedu státní plánovací komise a de facto ministra financí. „Na blahobytu lidí teď nezáleží,“ odtušil Pak. „Naší hlavní starostí je
