Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Musíte mít co ztratit, aby vám na ní záleželo, říká o demokracii sociolog Prokop

Foto: Gabriel Kuchta, Deník N
Foto: Gabriel Kuchta, Deník N

„Silné autoritářské tendence ani opravdu extrémní nedůvěra v instituce zatím vidět nejsou, ale rezignace a omezená loajalita k demokracii ano,“ říká sociolog a ředitel PAQ Research Daniel Prokop k obavám, že naše třiatřicetiletá demokracie eroduje. „Musíte mít co ztratit, kdyby se ta demokracie opravdu začala drolit nebo bortit, musíte vědět, že pak by mohlo být hůř.“

V rozhovoru se mimo jiné dozvíte:

  • Čeho se bojí Daniel Prokop.
  • Kdy roste rezignace.
  • Jak se rodí nedůvěra.
  • Čím jsou trestáni ti, kteří chtějí pomáhat.
  • Proč se „přijímačky“ na vysokou dělají už na základce.
  • Kdo jsou v jeho očích hrdinové.

Náš rozhovor vyjde 17. listopadu, v Den boje studentů za svobodu, ve svátek naší třiatřicetileté demokracie. Mnozí lidé mají obavy o její zdraví, intenzivní pocit, že demokracie v naší zemi je ohrožená, někteří dokonce soudí, že už dochází k její erozi. Začíná se demokracie nenápadně, ale přece drolit?

Myslím, že na straně lidí snad ne. Nebo pro to alespoň nemám dost důkazů. Ono „rozdělení společnosti“ řešíme už nejmíň čtyři roky, stalo se z toho spíš klišé, které ztratilo obsah…

Ale k erozi, o které mluvíte, možná přece jen dochází, a to na straně politických uskupení. Neexistuje zde žádná solidní liberálně demokratická a zároveň racionální alternativa k současné vládě, což trochu vychyluje diskusi – neřekl bych přímo k populismu, ale k líbivým opatřením. Zejména ODS a opoziční ANO spolu v podstatě soutěží v podbízení se voličům, i když každá trošku k jiným skupinám.

Bez zdravé opozice nemůže existovat smysluplná diskuse, kdy jsme si na jedné straně vědomi velkého deficitu v rozpočtu a měli bychom být finančně zodpovědní, ale zároveň chceme dělat sociálně citlivé zásahy opatření. Chybí tu sociálně demokratická opozice, která by mimo jiné upozorňovala na nerovnosti a postavení sociálně slabších lidí.

Míříme k neudržitelnosti veřejných financí na jedné straně, ale velké sociální nespokojenosti na druhé. A ještě na úrovni nejvyšší politiky zapomínáme na některé klíčové problémy, které nejdou moc jednoduše popsat – třeba nerovnosti ve vzdělávání a mezi regiony.

Nová čistá generace? Jenže vůbec

Na straně občanů tedy z výzkumů nečtete „poptávku“ po zásadní společenské změně, která by mohla ve svém důsledku představovat rozpad demokracie?

Ne, silné autoritářské tendence ani opravdu extrémní nedůvěra ve všechny instituce zatím vidět nejsou. Ačkoliv samozřejmě každá ekonomická krize se v poklesu důvěry v instituce projeví. Ale myslím, že v tomto směru si spíš pořád neseme zátěž z minulosti, kterou vláda nemůže zázračně spravit.

Jakou zátěž?

V Česku – projevuje se to ale ve většině postkomunistických zemí – existuje vyšší vzájemná nedůvěra mezi lidmi, ale i mezi lidmi a institucemi. Vede oběma směry a reprodukuje se v čase.

Sociolog Ralf Dahrendorf řekl, že politický režim lze změnit za šest měsíců, ekonomiku za šest let, ale změnit společnost trvá šedesát let. A obávám se, že měl pravdu. Po listopadu se říkalo, že lidi, kteří se narodili za komunismu, si z té doby nesou nějaké špatné hodnoty, ale nová generace už bude „čistá“. Jenže se ukazuje, že mladí lidé, kteří komunismus vůbec nezažili, mají všechny

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

17. listopad

Rozhovory

Česko, Ekonomika

V tomto okamžiku nejčtenější