Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Jak se smrt malého Wen-süana stala barometrem vzteklé beznaděje, která může osvobodit covidem uvězněnou Čínu

Snímek z ulic Pekingu z konce letošního října vystihuje Čínu po třech letech politiky nulového covidu. Zatímco zdravotníci na propagandistické malbě v pozadí srší radostným optimismem, tvář postaršího pána vlevo vypovídá o úplně jiných emocích. Foto: Wang Tching-šu, Reuters
Snímek z ulic Pekingu z konce letošního října vystihuje Čínu po třech letech politiky nulového covidu. Zatímco zdravotníci na propagandistické malbě v pozadí srší radostným optimismem, tvář postaršího pána vlevo vypovídá o úplně jiných emocích. Foto: Wang Tching-šu, Reuters

Když Tchuo Wen-süan zemřel, byly mu tři roky. Nevěděl, jak vypadal svět před tím, než se ve Wu-chanu na podzim 2019 rozkašlal první člověk. Celý Wen-süanův život byl jen covid, a covid mu ten život nakonec i vzal. Číňané sledují jednu zbytečnou smrt za druhou, absurditu vršenou na absurditu. Mají toho dost – a jejich pocity se zrcadlí v křivkách světových finančních trhů. Jak dlouho ještě potrvá čínský „nulový covid“? Proč už ho Peking dávno neodvolal, když prokazatelně škodí nejen Číňanům a světu, ale i vládní komunistické straně? Deník N nabízí podrobné vysvětlení. A ukazuje, že se možná začíná blýskat na lepší časy.

Na to duté žďuchnutí už Tchuo Š‘-lej nejspíš do konce života nezapomene. Protože tím to všechno začalo.

Bylo kolem poledne a Tchuo Š‘-lejova manželka před chvílí zapnula plynový bojler. Rodina žije ve třímilionovém Lan-čou, hlavním městě severozápadní provincie Kan-su, a tam listopadové počasí studeným koupelím věru nepřeje. Přitom být to jako dřív, možná by si tu vodu vůbec neohřívala. 1. listopadu bylo úterý, všední pracovní den. Za normálních okolností by možná manželé tou dobou byli v zaměstnání a jejich tříletý Wen-süan zase ve školce.

Ale z obytného komplexu ve čtvrti Čchi-li-che, kde Tchuovi bydlí, se normální okolnosti už před drahnou dobou vytratily. Covidový lockdown s přísně omezeným vycházením tam trval už měsíc, a proto byl Tchuo Š‘-lej zavřený doma, jeho paní jakbysmet a Wen-süan s nimi.

Dítě zrovna spalo, když se z koupelny ozvala ta rána. Tchuo se do místnosti polekaně rozběhl a našel svoji ženu, jak se ochable pokouší zvednout z podlahy. Vzal ji do náruče a odnesl vedle na postel, kde jí začal dávat první pomoc. Naštěstí se manželčin stav zlepšil. Jenže jakmile byla jakžtakž při smyslech, Tchuo Š‘-lej s hrůzou zjistil, že syn je v bezvědomí.

Pomozte nám někdo!

Okamžitě sáhl po telefonu a poslal domovní správě zprávu, v níž žádal o sanitku. Pak se vyřítil ven z bytu a běžel na kontrolní stanoviště, kde prosil o pomoc. Ale chtěli po něm negativní výsledek PCR testu a také prý neměli po ruce telefon, takže Tchuo letěl zpátky do bytu. Tam Wen-süana popadl do rukou a rozběhl se s ním zase ven.

Snaha dovolat se záchranné služby byla marná – sanitka pořád nikde. Snaha proniknout skrze kontrolní stanoviště ven na ulici rovněž – místo, které vládní úřady prohlásily za „vysoce rizikové“, odřízly kovové zábrany.

A i kdyby ne, pořád tu byli „velcí bílí“. Neboli ta-paj, jak si Číňané zvykli přezdívat protiepidemickým pracovníkům zabaleným v bílých ochranných oblecích.

To už byl Tchuo s bezvládným synem v náručí bez sebe strachy. A seběhli se i sousedé, kteří

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Čína

Koronavirus

Svět

V tomto okamžiku nejčtenější