Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Jako rodina se s partnerem určitě nevnímáme, říká vyoutovaný poslanec Navrátil

„Nejsme jiní lidé. To, že máme jinou orientaci, neznamená, že pro společnost nic neděláme,“ říká poslanec Jiří Navrátil. Foto: Adam Hecl, Deník N
„Nejsme jiní lidé. To, že máme jinou orientaci, neznamená, že pro společnost nic neděláme,“ říká poslanec Jiří Navrátil. Foto: Adam Hecl, Deník N

Poslanec za KDU-ČSL Jiří Navrátil provedl před časem ve svých 45 letech coming out a veřejně se přihlásil k tomu, že je gay. Dovedly ho k tomu události na Slovensku. „Nikdy mě nenapadlo, jak je důležité s tím jít ven,“ říká v rozhovoru pro Deník N. A popisuje také to, jak chce v konzervativní Sněmovně prosadit narovnání práv LGBTQ lidí.

Na co se v rozhovoru také ptáme?

  • S jakými ohlasy se po svém veřejném coming outu setkal?
  • Měl někdy v průběhu politické kariéry problém kvůli své sexuální orientaci?
  • Vzal by svého partnera ve Sněmovně za ruku?

Politik, lidovec, katolík – bylo pro vás těžké říct veřejně, že jste gay?

Jednoduché to není nikdy. Spustila to událost v Bratislavě. Viděl jsem slovenského moderátora, který diskusní pořad zahájil coming outem a politici začali okamžitě reagovat, jak je to skvělé a jak je třeba pomoct. Nikdy mě nenapadlo, jak je důležité s tím jít ven. Nezvažoval jsem to, bral jsem to tak, že to skoro všichni ví nebo se dopídí. Říkal jsem si, že není podstatné nosit prapory a prohlásit: „To já jsem ten gay.“

Když byla v Praze na Václavském náměstí demonstrace proti násilí, oslovila mě Česká televize –⁠ vystupoval jsem v pořadu Devadesátka a odpovídal na dotazy. Když paní redaktorka tlačila, řekl jsem: „Ano, my si ta práva zasloužíme.“ Tam už jsem to prostě pustil ven.

To je ale v rámci KDU-ČSL poměrně menšinový názor. Nebo se pletu?

Musíme rozlišovat. Samozřejmě že manželství pro všechny strana většinově nepřijme. Pak máme ve Sněmovně druhý návrh, a to ústavní zakotvení manželství coby svazku muže a ženy. Ne celý klub to podepsal, nemůžeme říct, že je to názor KDU-ČSL, že mezi námi nejsou homosexuálové, lesbičky neexistují. Nepanuje názor, že se musíme léčit nebo že bychom měli chodit na elektrošoky. To prostě ve straně není.

Přesto váš stranický kolega Tomáš Zdechovský počítal, kolik přesně je mezi vámi gayů a leseb. Jak jste si v takovou chvíli připadal?

Myslím, že to tehdy řekl v žertu. Podle mě chtěl říct, že i mezi námi jsou takoví, ale dopočítat se nás uvnitř strany bych mu nepřál.

O vás to v tu dobu věděl?

Ano.

Nepřipadal jste si poníženě, že o vás mluví jako o číslu?

Nedotklo se mě to. Řekl bych, že jsem v určitých věcech splachovací. Pokud by to bylo urážlivé, a to i kdyby tady na Sněmovně zaznělo cokoli urážlivého vůči komunitě, tak bych ji bránil. Nejsme jiní lidé. To, že máme jinou orientaci, neznamená, že pro společnost nic neděláme –⁠ pracujeme, tvoříme hodnoty.

Zní to někdy špatně, ale tím, že gayové a lesbičky nemají rodinu, tedy myšleno velkou rodinu, že by se museli starat ještě o děti, a jsou převážně samostatní, mají daleko víc času na práci. Někdy možná i potlačují (osobní) život, protože se chtějí nějakým způsobem realizovat. Zastávají velké posty ve firmách a dávají jim hodně. To neznamená, že heterosexuálové své firmě nedávají tolik, ale maminka, která se stará o děti, prostě musí jít domů.

Vy byste si přál mít děti a velkou rodinu?

Mám velkou rodinu díky

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

LGBTQ

Rozhovory

Česko

V tomto okamžiku nejčtenější