A vám nevadí, že lže a krade?
Glosa Richarda Klíčníka: Mnozí voliči jsou už dávno rozhodnutí, kterému z prezidentských kandidátů dají v lednové volbě svůj hlas. Externí spolupracovník Deníku N na příkladu jednoho z nich otestoval, nakolik může být takové rozhodnutí neotřesitelné a jak jej jeho příznivci argumentačně obhajují.
Když byla naposledy v Praze Madeleine Albrightová, položila se svou americkou přímostí v kruhu českých přátel otázku: „Kde myslíte, že jsme udělali chybu?“ Na ticho, které po ní zavládlo, asi nikdy nezapomenu. Všem bylo jasné, že pravda s láskou zrovna jasně nevyhrávají, ale kde se to celé zvrtlo?
Jednou z možných odpovědí je zanedbaná komunikace. Podle bývalé ministryně zahraničí USA jsme s druhou názorovou stranou prostě málo mluvili, a tak jsme dali prostor vzniku dvou separovaných, ale paralelních světů, které často vidíme fungovat/nefungovat dokonce i v rámci jednotlivých rodin. Ty dvě strany spolu nekomunikují, protože když na citlivé téma přijde řeč, jdou fakta stranou – ke slovu se dostávají dojmy, pocity a názory. Zkrátka doba postfaktická v celé své kráse.
Když prezidentskou kandidaturu oznámil trestně stíhaný poslanec Andrej Babiš, vytanula mi otázka Madeleine Albrightové znovu silně na mysli. A když se mi na facebookové zdi objevil status usmívajícího se šťastného kandidáta, neodolal jsem a rozklikl jej. Smršť euforických blahopřání a extatické radosti z právě se objevivšího spasitele mne zaujala.
Pokud reagoval někdo z opačného tábora, bylo to
