Porno revoluce: jak zobrazovat sexualitu v novém tisíciletí? Eticky a bez předsudků!
Filmový festival Mezipatra uvedl první celovečerní film švýcarského režiséra Patricka Muroniho. Dokumentární snímek Porn Revolution sleduje kolektiv Oil Productions z Lausanne, který se zabývá tvorbou etické a nezávislé pornografie. Jde o skupinu žen budujících vlastní značku v převážně mužském odvětví, ale i komunitu, kde se každý cítí bezpečně. Péče a přátelství jsou tu na prvním místě. Režisér prozradil, proč je pro něj téma důležité.
Proč jste se rozhodl zpracovat příběh o etice v pornografii?
K tomu tématu mě přivedla Nora. Je jednou z protagonistek filmu a byla to moje kamarádka už před začátkem natáčení. Jednou mi řekla, že by chtěla se skupinou dalších lidí natáčet porno. Nikdo mi předtím nic podobného neřekl, takže jsem byl samozřejmě dost překvapený. Věděl jsem ale, že chci ten projekt od začátku sledovat. Měl jsem pocit, že je to hodně důležité, protože ve švýcarském prostředí to bylo něco úplně nového. Když jsem začal, nevěděl jsem, jestli z toho bude dlouhý film, nebo třeba jenom pár vzpomínek pro Oil. Prostě jsem natáčel a vzniklo z toho tohle.
Takže jste projekt opravdu dokumentoval od úplného začátku?
Skoro. Myslím, že poprvé jsem natáčel na jejich druhé schůzi. V té době byly v týmu tři nebo čtyři. Teď je jich myslím sedm. Takže ano, dá se říct, že jsem byl u zrodu toho projektu.
Ale protagonistky se na konci filmu přestěhovaly každá do jiné země, je to tak?
Ano, přesně tak. Nora je teď v Argentině, kde založila pobočku Kolektivu Oil. Olivia je v Paříži a Julia v Berlíně. Přestěhovaly se a natáčejí lidi z různých koutů světa, což je skvělé. Je fascinující pozorovat, jak se kolektiv rozšiřuje a mísí se v něm různá místa a vlivy. Už to není jenom švýcarské, je to globální.
Láká vás dál ve své tvorbě sledovat jejich osudy?
Myslím, že už musím nechat kolektiv žít jeho vlastním životem. I když by mi přišlo zajímavé zachytit Nořinu tvorbu v Argentině. Co se týče mé další tvorby, rád bych teď natočil fiktivní příběh. Ve středu mé tvorby bude vždycky touha. Můj další film nebude nutně o pornografii, ale určitě bude o sexu.
Byl kolektiv otevřený spolupráci?
Určitě bych neřekl, že bylo jednoduché se mezi ně dostat, ale bylo to možné, protože jsme byli přátelé. Nebyl jsem pro ně někdo cizí. Taky jsme hodně diskutovali o celém tom procesu. To u dokumentárního filmu není úplně běžné. Protagonisté obvykle nemají takové slovo v tom, jak bude výsledný film vypadat, ale tohle bylo dost citlivé téma. Navíc pro mě jako pro muže bylo složité zobrazovat čistě ženský tým. Chtěl jsem znát jejich názor. Ještě než byl film hotový, udělali jsme s celým týmem promítání. Byl jsem hodně nervózní z toho, jak budou reagovat, ale byly s výsledkem spokojené.
Vzít si svá těla zpět
Sdílíte pohled protagonistek, že je pornografie cestou k emancipaci?
Věřím, že může být. Myslím, že může ženám a queer lidem poskytovat prostor nakládat se svými těly tak, jak chtějí. Může přinášet svobodu. Zároveň ale samozřejmě záleží na kontextu. Věřím, že svoboda pramení z takové pornografie, kterou zobrazuji v dokumentu. Takové, která je nezávislá a etická. Nemyslím si, že je v mainstreamovém pornu, které upevňuje patriarchální pohled na svět.
Myslíte si, že se etičnost a pestrost více dostávají i do mainstreamové tvorby?
V porno průmyslu se točí obrovské množství peněz a je těžké ho měnit. Paradoxně když se podíváte například na Instagram Playboye, část tvorby je docela
