Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Na západní frontě nic

Felix Kammerer v hlavní roli filmu Na západní frontě klid. Foto: Netflix
Felix Kammerer v hlavní roli filmu Na západní frontě klid. Foto: Netflix

Nový snímek Na západní frontě klid je první německá filmová adaptace slavné německé prózy. Při natáčení téhle drahé produkce našlo práci hodně lidí, mimo jiné i v Česku. Najít ještě jiné odůvodnění existence tohoto díla by ale mohlo být docela obtížné. S duchem předlohy se naprosto míjí a jako samostatné dílo obstojí jen těžko.

Filmové adaptace známých literárních děl fanoušky originálu často zklamou. Děj předlohy se obvykle musí výrazným způsobem redukovat, aby se do celovečerního filmu „vešel“, což často vyžaduje i jeho proměnu, která se zdaleka ne vždy povede. Adaptace je výklad, který se může zdát povrchní nebo prostě mylný, někdy se může zdát, že filmaři předlohu až „zmermomocňují“.

A také – kniha není jenom příběh, postavy a jejich motivace, je to také styl, duch, způsob vyprávění. A kdo literaturu převádí do filmu, měl by se nějak vypořádat i s nimi. To nutně neznamená přijít s filmovým ekvivalentem vyjadřování a vůbec nahlížení autora předlohy, některé skvělé adaptace jsou vůči originálu ve vědomé opozici. I takové odmítnutí nebo radikální proměna ale jsou formou dialogu s předlohou.

Prolistovaná předloha

Nová adaptace známé prózy Ericha Marii Remarquea (1898–1970) Na západní frontě klid v režii Edwarda Bergera, uváděná aktuálně na Netflixu, ale jako kdyby se takto vymezené debatě vymykala. Jako kdyby tu žádný takový dialog ani neproběhl a autoři předlohu spíš zběžně prolistovali.

Ani nepomysleli na to, že by k ní zaujali jakýsi postoj, třeba se rozhodli převést ji na plátno co nejpietněji, nebo naopak přijít s nějakou její velice radikální interpretací. Nejpravděpodobnější se zdá, že jim byla úplně volná. Použili ji spíš jako značku, pod kterou vytvořili cosi na jednu stranu velice konvenčního a v něčem zároveň ducha předlohy naprosto popírajícího.

Na západní frontě klid je skutečně slavná kniha, její autor také byl velice populární spisovatel, jehož romány se prodávaly po milionech. Remarquea bychom mohli považovat za v jistém smyslu „přechodového“ spisovatele. Pro dospívajícího čtenáře mohou jeho prózy představovat most od dobrodružné a jiné žánrové literatury k náročnějším textům.

Jsou dějové a čtenáře nijak moc nezatěžují, je v nich hodně velkých slov a velkých citů, někdy spíš sentimentů, vyjadřují se velké myšlenky. Velká literatura to zrovna není, ale

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Film

Streamovací služby

Kultura

V tomto okamžiku nejčtenější