Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

BIS v kauze ruského ovlivňování voleb ukázala na Bystroně z německé AfD.

„Že se vám to nelíbí, neznamená, že to tak není.“ Jak říct vážnou diagnózu dítěte rodičům

"Akceptace jakýchkoli emocí je jedna z nejúčinnějších technik, jak pomoci přijmout špatnou zprávu." Foto: ČTK / AP / Karel Navarro.
„Akceptace jakýchkoli emocí je jedna z nejúčinnějších technik, jak pomoci přijmout špatnou zprávu.“ Foto: ČTK / AP / Karel Navarro.

O tom, že má její syn autismus, se matka dozvěděla takřka mezi dveřmi. Další rodičku zase lékaři nejprve nechali hodiny po porodu v nevědomosti, takže netušila, co se stalo s její dcerou. Způsob, jakým se špatné zprávy dozvěděly, si obě matky pamatují i po letech. Existují přitom i cesty, jak závažnou diagnózu podat, aby rodiče zbytečně netraumatizovala. Fakulty i lékaři se nyní více zaměřují na komunikaci, která jim může pomáhat i při další léčbě.

Tento text pro vás načetl robotický hlas. Pokud najdete chybu ve výslovnosti, dejte nám prosím vědět. Audioverze článků můžete poslouchat v rámci klubového předplatného. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Upgradujte své předplatné. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Předplaťte si ho také.

Hudebnice Romana Žváčková tušila, že její synek Jaroslav není úplně v pořádku. Nebyl „podle tabulek“. Chodila s ním několikrát týdně na rehabilitace. „Už od počátku nebyl jeho vývoj standardní,“ rekapituluje zpětně matka. Její syn proto u pediatričky absolvoval test, z něhož vyplynulo podezření na autismus, a rozjelo se kolečko vyšetření.

Na magnetické rezonanci lékaři v mozku objevili neoperovatelné ložisko. Jaroslav má ještě další diagnózy, které ovlivňují jeho motorický vývoj. Romanu Žváčkovou ale nejvíc zasáhlo strohé oznámení, že dítě má poruchu autistického spektra.

Doktorka mi tu diagnózu řekla pomalu mezi dveřmi. Nesnažila se to ani zaobalit. Prostě mi jen sdělila: ‚Že se vám to nelíbí, neznamená, že to tak není.‘ Tahle věta mě úplně položila,“ vzpomíná Žváčková.

Podle psychologa a jednoho z autorů knihy Komunikace s nemocným Aleše Bednaříka tohle není vhodný způsob, jak špatnou zprávu oznámit. Je to podle něj spíše cynický bonmot, při němž si lékařka arogancí udržovala nadhled nad situací. „Lékařce to pomohlo emocionálně zvládnout těžkou situaci, je to ale

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Rodina a vztahy

Zdravotnictví

Česko

V tomto okamžiku nejčtenější