Když máš krizi, dej tam ženu. Proč politické strany v nouzi často sázejí právě na ně?
Prý jsou empatičtější, všeobjímající a lépe nacházejí shodu a kompromis, který je v politice velmi často nezbytný. Přesto se ve vedení politických stran ženy objevují zpravidla v momentě, kdy uskupení – lidově řečeno – teče do bot. Vyprávět by o tom mohli nejen komunisté a jejich nová předsedkyně, ale třeba i TOP 09 či ODS.
Psal se říjen 2013 a občanští demokraté oznámili, že mají recept na cestu z politické krize. Tou krizí byla situace po pádu Nečasovy vlády po policejní razii ve Strakově akademii, tím receptem měla být žena v čele země.
ODS tehdy avizovala, že z dlouholeté poslankyně Miroslavy Němcové, která v té době stála v čele dolní komory, udělala celostátní lídryni pro chystané předčasné volby do Poslanecké sněmovny. Kampaň, kterou občanští demokraté nazvali „Premiérka“, doprovázely billboardy s heslem „Premiérka pro rozbouřenou dobu“ či „Premiérka protiváhou prezidenta“ a novinové titulky zase hlásaly, že “novou premiérkou Česka může být poprvé žena“.
Proč politické strany dosazují do svého čela ženy až v momentě, kdy jsou v krizi, mají problémy, které potřebují vyřešit, a v neposlední řadě získat zpátky důvěru voličů, a tedy i jejich hlasy ve volbách? A co na to říkají samy ženy?
Jiný příběh o osm let později, v říjnu 2021 se europoslankyně Kateřina Konečná stává předsedkyní KSČM. Strany, v jejímž čele stál 16 let Vojtěch Filip. O jeho konci se sice mluvilo delší dobu, funkci dal však k dispozici až po loňských krajských volbách, ve kterých komunisté propadli, a to doslova. Dostali se totiž do čtyř krajských zastupitelstev ze 13.
Změna v čele ale fakticky nastala až letos. Strana sjezd opakovaně odkládala, což část členů uskupení kritizovala právě s argumentem, že je třeba něco udělat. Změna ve vedení strany přišla až po další, ještě drtivější porážce, kdy KSČM v říjnových volbách po třiceti letech nepřekročila sněmovní práh.
A byla to právě Konečná, komu straníci na mimořádném sjezdu krátce poté dali za úkol, aby je do dolní komory dovedla zpátky. Je tak první ženou, která stanula v čele KSČM, ačkoli ještě měsíc před sjezdem o kandidatuře podle svých slov neuvažovala.
Politicky zkušená žena to ale bezesporu je. V roce 2002 se stala vůbec nejmladší českou poslankyní, v roce 2014 se dostala do Evropského parlamentu, přičemž už tehdy působila jako zastupitelka Nového Jičína. „Byla jsem přesvědčená, že předsedou by měl být poslanec. Když však volby dopadly, jak dopadly, nebylo na co čekat a změnila jsem rozhodnutí,“ prohlásila Konečná po zvolení.
Mimochodem první místopředseda strany Petr Šimůnek musel na tiskové konferenci odpovídat na dotaz novináře, „jak se cítí, když je jeho nadřízenou žena“. Tedy dotaz, který by jen málokdo položil v opačné situaci. „S ženami pracujeme, máme k nim jako muži velice kladný vztah,“ reagoval tehdy Šimůnek s tím, že strana prý měla vždy silné zastoupení žen.
„Jsem přesvědčená, že takhle by se vás nikdo v západní Evropě
