Ve střední Evropě se rodí nová geopolitická realita. Česko zatím spíš jen pasivně přihlíží, ačkoli jde i o kanál Dunaj–Odra–Labe
Komentář Petra Tůmy: Dříve poněkud kontroverzní projekt Trojmoří, který prosazovali Poláci s Chorvaty, se začíná měnit. Podpořily ho Evropská unie včetně Německa, Spojené státy i Mezinárodní měnový fond. Je načase, abychom si ho začali více všímat i v Česku.
Hlavy dvanácti států střední a východní Evropy, případně jejich zástupci, se nedávno sešly v estonském Tallinnu na virtuálním summitu iniciativy Trojmoří. Partnerské Spojené státy zastupoval prostřednictvím video spojení ministr zahraničí Pompeo a Evropskou komisi její místopředsedkyně Margrethe Vestagerová. Prezident Zeman zaslal předtočenou zdravici. Státníci, kterým to situace umožnila, přijeli osobně. Přesto se o tomto podniku v našich médiích a na naší politické scéně příliš nehovoří. Iniciativa, která se zrodila v roce 2015 z popudu Polska a Chorvatska, je u nás nadále přijímána s řadou výhrad.
To mělo zpočátku své důvody. Polsko nedokázalo přesvědčivě ukázat, že nejde primárně o jeho regionální ambice, občas dokonce evokující kontroverzní projekt Mezimoří meziválečného polského politika Józefa Piłsudského. Nevyjasněný byl též vztah nové iniciativy vůči Evropské unii a Německu. Trojmoří až příliš často působilo jako alternativa ke spolupráci s našimi klíčovými partnery, v duchu dělení Evropy na starou a novou.
Varšava však postupem času pozměnila rétoriku a iniciativa začala paralelně hledat cesty k Německu a Evropské unii. Oba jsou dnes partnery Trojmoří. Další zlom nastal poté, co iniciativu
