Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Koronavirus je továrna na postižení. Jako bych zestárl o 40 let, říká umělec s postcovidovým syndromem

Z archivu Adama Hrubého. Foto: Hana Pololáníková
Z archivu Adama Hrubého. Foto: Hana Pololáníková

Idea maker a umělec Adam Hrubý patří k brněnským osobnostem, které bylo vždycky těžké přehlédnout, teď je naopak těžké na něj narazit – schovává se v zahraničí před lidmi. Už dva roky ho totiž trápí postcovidový syndrom, kvůli kterému zažívá „permanentní kocovinu“, vysílení a fyzickou i duševní nestabilitu. „Žiju v exilu, normálně se bojím o život,“ říká v rozhovoru pro Deník N.

Vymyslel úspěšnou kampaň hnutí Žít Brno, stojí za rebrandingem společnosti Frank Bold. Když si chtěl udělat v životě pořádek, pozval k sobě své známé, naházel všechny svoje věci na hromadu a z reakcí kamarádů vytvořil umělecké dílo. Jako performer se zabýval tématem budoucnosti práce, emocí nebo izolace. A v té se právě nachází. „Schovávám se navzdory všeobecnému přesvědčení, že pandemie už skončila. Izolace je pro mě nepřirozená, ale potřebuju teď bezpečí,“ říká.

Na co se v rozhovoru také ptáme:

  • Jak vypadá život s postcovidovým syndromem?
  • Proč se Adam Hrubý schovává v zahraničí?
  • Jak na jeho onemocnění a izolaci reagují jeho blízcí?
  • Pomohlo Hrubému české zdravotnictví?
  • Umí společnost soucítit s každým? A proč ne?

Adame, kdy jste poprvé slyšel o covidu-19?

V prosinci roku 2019.

Jako asi my všichni. A co jste si tehdy pomyslel? Protože covid vám pak zasáhl do života víc než většině z nás. Jaké byly vaše první myšlenky ohledně té nemoci?

Třeba to zůstane jen ve Wu-chanu. Tehdy jsem rozhodně globální ani osobní zkázu netušil, byl jsem spíš optimista.

Ve spojení s tématem postcovidového syndromu často padají výrazy jako „tajemný“, „nejasný“, „opředený záhadou“. Jaké to je s ním žít? Asi o dost méně záhadné, než se to popisuje, že?

Není v médiích slovo „záhada“ kódem pro „musíme o tom napsat, ale nemáme čas to studovat“?

Projevy jsou velmi konkrétní, ale nemoc je neviditelná. Je velmi těžké si představit, co se člověku doopravdy děje, co je příčinou čeho a co způsobuje co. A to už se vůbec nezmiňuju o řešeních, tedy co se s tím dá dělat a jak to léčit.

Já jsem sám sobě záhadou celý život. S long covidem se do toho přidala ještě vrstva biologické nepředvídatelnosti.

Kdybychom tedy měli postcovidový syndrom velmi jasně a netajemně odhalit, co to je? Jaké má příznaky?

To já nevím. Kdybych to věděl, možná dostanu Nobelovu cenu. Jako nelékař bych odpověděl, že jde o zdravotní potíže a symptomy, které nastoupí po akutní fázi onemocnění covid-19 a trvají déle než tři měsíce.

A jaké příznaky to tedy jsou?

Každý postižený má jiný long covid. Příznaků jsou stovky a stále se objevují nové. Virus dál mutuje a šíří se, vše je předmětem výzkumů. Možná byste se divil, jak málo covidu pořád rozumíme. To, že nás omrzelo o covidu mluvit, neznamená, že jsme záhadu vyřešili, a trvalejší následky se teprve objevují.

Spousta lidí dodneška ani neví, že trpí následky po covidu. Pouze se jim dějí divné věci. Studie u chronických chorob trvají dlouho, pokud se tedy vůbec dělají.

Já to chápu jako multisystémové onemocnění organismu, zasahující kardiovaskulární, neurologický, respirační, zažívací, imunitní a pohybový aparát. Vědci popisují úkazy jako zánět žilní tkáně, syndrom žírných buněk, střevní dysbióza, krevní mikrosraženiny, autoimunitní porucha, hormonální dysbalance, virální persistence a další.

Z kocoviny se vyspíte…

Aby čtenář nebo čtenářka měli představu – jaké příznaky máte konkrétně vy?

Představte si to, jako byste měl

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Covid-19

Rozhovory

Zdravotnictví

Česko, Svět

V tomto okamžiku nejčtenější